Miniatura
Stanu se červaným, červenějším, až budu nejčervenější na celém světě...
Přepis pořízen nástrojem Přepisovatel.
00:00:00,280 Když jsme začali zpoplatňovat čtení webu, narazili jsme na jeden zajímavý fakt. Totiž spousta lidí se na první dobrou domnívá,
00:00:14,300 Že na internetu jsou nejvíc čtené takové články, které jsou bulvární, povrchní, senzacechtivé a lehce pikantní. Zkrátka že stačí dát do titulku slovo "sex" a do ilustračního obrázku prsa a úspěch je zaručen.
00:00:36,730 Ono to do jisté míry platí: na takové titulky a takové ilustrační obrázky lidé opravdu klikají a návštěvnost mají velkou, což pak vede k těm známým lamentacím o tom, že lidé nepoznají kvalitu, že lidé jdou jenom po senzaci, jsou povrchní, nečtou a neocení hodnotný obsah.
00:01:01,010 Jenže problém takového vidění světa přes metriky je v tom, že to, co měříte, to taky dostáváte. Pokud měříte návštěvnost a nic jiného vás nezajímá, dostáváte návštěvnost a návštěvnost dostanete nejlépe na senzacích a povrchních výkřicích. Ve chvíli, kdy jsme obsah novin zpoplatnili, tak se obraz výrazně proměnil. Měli jsme ve statistikách vedle sebe dva sloupce:
00:01:31,070 V jednom bylo to, na co lidi klikají, a v druhém bylo to za co lidi platí. V klikání samozřejmě vedly prsa, sex, skandály, pohromy, tragédie, neštěstí, co všechno je špatně, a podobné články. A v druhém sloupci, tedy "to, za co lidi opravdu jsou schopni zaplatit", byl obraz světa zcela jiný. Lidé totiž nejvíc kupují takový obsah, který jim k něčemu je. Buďto se tam dozví
00:02:01,920 Nějaké praktické rady a nebo si tam něco zajímavého přečtou. Takže vedly dlouhé rozhovory s výraznými osobnostmi,
00:02:12,250 Vedly praktické články typu "jak se rekvalifikovat", "jakou školu si mám vybrat", "koho mám volit v evropských volbách, když neznám frakce", popřípadě "kam právě teď investovat volných 100.000 korun" Tyhle články nikdy neprotočily počítadlo návštěvnosti a netrhaly rekordy a tak vypadalo, že nikoho skoro nezajímají. Ale stačilo změnit optiku, a z povrchních a bulvárních čtenářů, kteří kliknou a během několika sekund
00:02:43,830 odejdou a zajímají je jen společenská témata a skandály, byli najednou lidé hloubaví, přemýšliví, lidé, kteří se zajímají o svět okolo sebe, lidé, kteří se chtějí něco dozvědět. Staré osvědčené pravidlo totiž říká, že když člověk má sáhnout do peněženky a vydat nějakou částku, i když je to částka bagatelní, tak mnohem víc přemýšlí a zvažuje, a zároveň si té věci, za kterou zaplatil,
00:03:14,900 Mnohem víc považuje. Je to prostá psychologie, ale funguje: jakmile za něco platíte, tak si toho mnohem víc vážíte a taky se náležitě chováte. K věcem, které vás nic nestojí, se chováte tak, jako kdyby neměly cenu.
Stanu se červaným, červenějším, až budu nejčervenější na celém světě...
Máte občas z nějakých věcí pocit, že vám jsou lhostejné? Přidejte vejce!
Ba co dím - okénko! Spíš průzor. Klíčová dírka. Periskop! Jen takhle malinkatý!
Má se za nevyhnutelné, že pojede-li vlak krajinou rychlostí vyšší než 43 km/h, tak lidé při pohledu na něj dostanou závrať, nevolnost, nebo dokonce zešílí!
Samozřejmost o květáku a zelí, kterou určitě víte, protože VY jste ve škole dávali pozor...
Bylo tu však něco krásného co drtí: odvaha a radost z života i smrti. /p>
Přesně tak. Přijdu, až nastaví zrcadla a uklidí zbytky explodovaných hlav.
Co vy, taky jste to věděli? A taky vám připadá, že lidi jsou špatní, a dnes a denně se vám to potvrzuje?
Když něco chcete, nechtějte to za každou cenu, ale co nejlevněji.
Instinkty a podvědomé reflexy kašlou na to, že jsme civilizovaní a kulturní lidé, inkluzivní a přijímající...
Mezi početím a zrozením bývá devět měsíců. Zvláštní je, že devět měsíců je i mezi nejčastějším narozením a nejčastější smrtí.
Na Nový rok o slepičí krok, do hrobu skok, čáp letí přes moře, žába hubu otevře, šelma sedlák, který neoře, do kožichu brok!
První podcast, který jsem kdy natočil, je zaznamenaný na magnetofonovém pásku, a když jsem ho natočil, tak mi byly asi čtyři roky. Je tam slyšet, jak recituju básničku, a z pozadí zní hlas mojí mámy, která z kuchyně volá "POMALU... a NAHLAS!"