Být stále mlád
Karle, to fakt nechceš!
Přepis pořízen nástrojem Přepisovatel.
00:00:04,910 Znáte to: něco vás čeká a vy si říkáte "tohle dopadne špatně!" A pak se to stane,
00:00:13,170 a dopadne to špatně, a vy si říkáte "vida vida, já to věděl, já bych mohl věštit!"
00:00:22,810 Jenže ve skutečnosti se nestalo to, že byste odhadli budoucnost, vy jste si jí přivolali. Tomuto fenoménu se říká "sebenaplňující se proroctví".
00:00:34,980 V krystalicky čisté podobě něco takového provozovala moje matka.
00:00:39,800 Která už od středy věděla, že v sobotu se s babičkou pohádají, protože každá dává skleničky někam jinam a hrnce otáčí ouškama jinak. A když opravdu v sobotu došlo k návštěvě, tak se pohádaly, protože každá dávala skleničky jinam a otáčela hrnce jinak. Jenže ve skutečnosti si tu hádku vlastně máma přivolala sama. Tím, že se připravovala na hádku, si vlastně sama sebe a svoje vědomí naprogramovala
00:01:10,460 tak, že si předpřipravila reakce, a tak věc nebo podnět, který by normálně přešla bez povšimnutí, jí zapadnul do toho schématu hádky. V podstatě třeba naprosto nevinná zmínka v ní spustila tu reakci "a už je to tady, už zase něco..." a ona pak zareagovala averzivně a naštvaně, což zase vyvolalo zpětnou reakci a tak dále, a hádka byla na světě. Stejně tak když očekáváte, že půjdete na úřad a že tam na vás budou nepříjemní,
00:01:45,930 Tak se vám to pravděpodobně vyplní, protože vy tam přijdete, oni se vás zeptají "s čím sem jdete?" A vy už očekáváte nějaký konflikt a tu otázku neberete jakou otázku "s čím sem jdete?", ale, s dovolením, "A S ČÍM SEM TEDA DETE?" To zabarvení tam samozřejmě není, ale váš mozek, který očekává konflikt a očekává nepříjemnou jedubabu za přepážkou, to prostě takhle slyší.
00:02:14,780 A vy se v tu chvíli naštvete, že jsou na vás hnusní, a už jedete podle toho scénáře, co se vám v hlavě odehrává. Už se prostě stane to, že návštěva bude nepříjemná. Přitom kdyby to sledoval někdo zvenčí, tak vidí možná pravý opak. Vidí úřednici, která se slušně zeptá, a člověka, který nakvašeně zareaguje. A to vaše nakvašení není úplně vědomé. To vaše nakvašení je podvědomé, to je vaše naprogramování a to je to proroctví,
00:02:47,440 Které jste si vyřkli a které se vám naplnilo. Psychologové dlouho vědí, a dlouho to říkají, že realitu vnímáme ne podle toho, jaká skutečně je,
00:02:58,470 Ale podle toho, jak si ji představujeme a jakou ji očekáváme. To znamená: když očekáváme nepříjemné lidi, dostaneme nepříjemné lidi. Ale neznamená to, že jsme skvělí předvídači budoucnosti ani znalci psychologie. Znamená to, že jsme se sami přednastavili na setkání s nepříjemným člověkem,
00:03:19,740 Očekávali jsme nepříjemného člověka, jako k nepříjemnému člověku jsme se k němu apriori chovali a jeho jednání jsme jako nepříjemné vnímali, i když třeba bylo naprosto neutrální. Fenomén sebenaplňujícího se proroctví má zajímavé konsekvence a ta nejdůležitější je, že v nás zabetonovává a posiluje naše vidění světa. A tady mluvím trochu i z vlastní zkušenosti.
00:03:48,690 Jak jsem stárnul a dospíval, tak jsem se pomalu dostával do takového zvláštního psychického nastavení, kdy jsem začal očekávat, že lidi jsou vlastně v zásadě dobří a jejich motivace jsou pozitivní. Dám jednoduchý příklad: prodavačka mi vrací peníze z nákupu a přepočítá se. A je jedno, jestli se přepočítá ve svůj prospěch nebo v můj prospěch. Já to beru tak, že neúmyslně udělala chybu, na chybu ji upozorním, ona se omluví,
00:04:20,060 vrátíme si peníze tak jak se mají vracet a jdeme si po svých. Už zmiňovaná babička byla přesvědčená v takovém případě, že prodavačka ji chtěla okrást. A když jsem jí říkal "tak třeba se jenom spletla", tak ona mi oponovala: "ne, ne, ne, to ona moc dobře věděla a chtěla mě okrást!" Ale u ní to nebyla ani ostražitost, ani špatná zkušenost, ale nastavení. Ona očekávala, že když člověk udělá něco špatného,
00:04:49,770 tak že to dělá úmyslně. A znám takových lidí spoustu. Jejich nastavení pak vede k tomu, že i v naprosto neutrálních věcech vidí zlý úmysl. A protože většina interakcí je neutrálních, tak oni vidí zlý úmysl téměř vždy a téměř všude. Ve výsledku to vede k tomu, že žijou ve velmi nepřátelském světě. Jejich svět je plný lidí, kteří je chtějí podvést,
00:05:20,110 Kteří je chtějí okrást, kteří to s nimi myslí špatně, kteří jsou nevrlí, kteří jsou nabručení, nepříjemní, zlí, neochotní a tak dále a tak dále.
00:05:34,460 A když se vám pak povede, že sami sebe přeprogramujete na "pozitivní vidění světa", tak najednou zjistíte, že svět je vlastně velmi příjemné místo, že většina lidí je ochotných, příjemných, sympatických, že většina lidí vám ráda pomůže, že vlastně lidi nejsou tak špatní, jak si myslíte. Je velká škoda, že v Česku tohleto není trošku populárnější názor. Tady se stále spousta lidí dívá
00:06:05,910 Na slovní spojení jako "pozitivní myšlení" jako na něco přiblblého, jako na něco podivného, na něco, co smrdí neupřímností a hloupostí, naivitou a importem z Ameriky. Pro ně jsou lidi s pozitivním přístupem neupřímní, hloupí, možná i potměšilí, že chtějí manipulovat, a dívají se na ně svrchu. S takovým tím postojem "chacha na nás si nepřijdete, my tu víme svý!"
00:06:37,660 A tak dál vědí svý. Vědí, že svět je velmi špatné místo a dnes a denně se jim to potvrzuje, protože očekávají, že svět se k nim bude chovat hnusně, a v tom, jak se chová svět, spatřují hnusné motivace - a potvrzuje jim to zpátky jejich původní nastavení. Přesvědčují tak sami sebe, že mají pravdu, že svět je opravdu hnusné místo, ale neuvědomují si, že svět je hnusné
00:07:08,540 Místo PRO NĚ a proto, že ho jako hnusné místo chtějí vnímat. A úmyslně jsem použil slovo "chtějí", protože - a to vím opět z vlastní zkušenosti -
00:07:22,680 Stačí nechtít, popřípadě chtít opak. Stačí chtít být apriori pozitivní, a najednou se svět změní v příjemné místo. Ne, není to místo, kde jednorožci pobíhají a zvrací duhu, to ne. Stále se pohybujeme v realitě. Ale najednou zmizí spousta pitomců a protivů, co vám předtím kazili den, a stanou se z nich úplně nezajímaví, nudní a irelevantní lidé,
00:07:52,630 které prostě potkáte, usmějete se, myslíte si svoje a jdete dál. A já jsem ochoten se vsadit, že většina špatných věcí, co se průměrným lidem dějí, nejsou způsobeny tím, že svět je špatné místo, ale tím, že ho jako špatné místo chtějí vnímat.
00:08:13,220 A jestli jste si právě teď řekli, že melu nesmysly, protože prostě svět nemůžete nevnímat jako špatné místo, protože támhleto a tohleto a tohle je špatně a tamto je špatně a tady to je špatně a tohleto není ideální a tamto je taky špatně,
00:08:31,550 Tak si tento Faktoid poslechněte ještě jednou.
Pak nemají být neustále nasrané a tak jako obecně nevrlé...
Takový Jánošík, akorát že s houslema. Takových je český národní mýtus plný.
První volá, druhý ukazuje, třetí zkoumá, čtvrtý nakazuje, pátý tohle všechno pozoruje...
Letos v únoru uběhlo 55 let od případu, který se stal legendárním.
Jak moc vás má mrzet, když vám učitelka řekne, že jste špatný žák?
Když chcete poznat pravou tvář lidí, sledujte je ne tam, kde berou, ale tam, kde kupují. Zjistíte, že jsou mnohem lepší, než se na první pohled zdá
Stanu se červaným, červenějším, až budu nejčervenější na celém světě...
Máte občas z nějakých věcí pocit, že vám jsou lhostejné? Přidejte vejce!
Ba co dím - okénko! Spíš průzor. Klíčová dírka. Periskop! Jen takhle malinkatý!
Má se za nevyhnutelné, že pojede-li vlak krajinou rychlostí vyšší než 43 km/h, tak lidé při pohledu na něj dostanou závrať, nevolnost, nebo dokonce zešílí!
Samozřejmost o květáku a zelí, kterou určitě víte, protože VY jste ve škole dávali pozor...
Bylo tu však něco krásného co drtí: odvaha a radost z života i smrti. /p>
Přesně tak. Přijdu, až nastaví zrcadla a uklidí zbytky explodovaných hlav.
Když něco chcete, nechtějte to za každou cenu, ale co nejlevněji.
Instinkty a podvědomé reflexy kašlou na to, že jsme civilizovaní a kulturní lidé, inkluzivní a přijímající...
Mezi početím a zrozením bývá devět měsíců. Zvláštní je, že devět měsíců je i mezi nejčastějším narozením a nejčastější smrtí.
Na Nový rok o slepičí krok, do hrobu skok, čáp letí přes moře, žába hubu otevře, šelma sedlák, který neoře, do kožichu brok!
První podcast, který jsem kdy natočil, je zaznamenaný na magnetofonovém pásku, a když jsem ho natočil, tak mi byly asi čtyři roky. Je tam slyšet, jak recituju básničku, a z pozadí zní hlas mojí mámy, která z kuchyně volá "POMALU... a NAHLAS!"
Někteří jsou fakt staří už v sedmadvaceti, protože stáří je stav mysli, teprve až pak těla...
Dobře se rozhlédněte... Jsme tu sami? Opravdu? Ne, vážně: Jsme tu opravdu sami?
tak si přeje jednu jedinou věc: aby při svém pádu minul Zemi!
Historie je místo, kde se potkávají lidé, a to mnohem intenzivněji než třeba na sousedském posezení na Letné.
Ženy, které jedou ze stanice metra nahoru, jsou mnohem hezčí než ty, které jedou dolů...
Tfuj tfuj tfuj! A navíc pejsek, želvička, krokodýl, medvídek a ptáčkové...
Bába nebo sníh, kráva nebo býk... Hlavně sebou neškubejte!
Chameleone proradný, maskovaný a triků se neštítící! S barvou ven!
Co má společného Chopin, minuta, vteřina a úterý?
Hele, když se něco testuje, tak se počítá s tím, že to nemusí vyjít. Ale to není neúspěch, natož katastrofa nebo tragédie. To je test. Jo, když vyjde napoprvé, tak to je štěstí.
Znáte to: Uděláte si pomůcku, která vám zrychlí práci, a najednou koukáte, že té práce máte víc, než předtím...
Počítali jste před spaním ovečky? A fungovalo vám to?
Blíží se Valpuržina noc, též Filipojakubská, noc, kdy mají svátek čarodějnice, létají na sabaty a oddávají se Luciferovi. Tak nějak to tehdy říkali, nemýlím-li se. Kde se vzala takhle konkrétní představa?
Věří se, že lidstvo může vymřít z různých důvodů. A i když některé nejsou tak úplně pravda, tak by bylo lepší, kdybychom to nepokoušeli. Vážně.
Jak krájeli Cézara, jak zvedali pravici, malovali po sochách a jak v amfiteátru všichni zvraceli...
Otáčíte se za Sluncem tak jako karavany pouští jdou?
Chlívek není špinavý proto, že v něm žije prase. Člověk, daný do chlívku, choval by se stejně. Tak na to nezapomínejte!
Jestli jste blb a radujete se, že vaše je království nebeské, tak... jste blb!
Mnemotechnika je zlo. Zlo! Jak si to jednou zapamatujete, už to z té hlavy nedostanete! A čím blbější to je, tím víc to v té hlavě drží...
Zrovna dneska se to hodí připomenout: Společenský tlak je jen ve vaší hlavě! Když děláte něco jen proto, aby si o vás ostatní nemysleli, že jste divní, tak mu podléháte. Ale řešení není to, že ostatní to přestanou říkat. Řešením je to, že vám přestane vadit, když budete za divné.
Když už si vymýšlíte, tak to dělejte věrohodně. Buďte jedničky, ne devítky!
Největší čarodějové všech dob se scházejí a navzájem se zaklínají... Víte, jak se takovému místu říká?
Vypadá to, že největší stavby, které byly kdy postaveny prací otroků, nejsou ani v Egyptě, ani v Řecku nebo v Římě, ale někde úplně jinde...
Epizoda 66, to je skoro 666, a to si říká o pořádně hustou epizodu! POZOR! Hustota slova "hustý" je opravdu vysoká. A to je vážně hustý!
Co se vám vybaví, když se řekne "dvě stě dvacet"?
Když moucha usedá na strop, usedá ve směru letu, nebo proti směru?
Vtipní lidé žertují celý rok, ale na Apríla to popadne i lidi beze špetky smyslu pro humor. Apríl v médiích, to je něco jako Dušičky na silnicích.
O tom, jak Galilea Galilei v Jerevanu upálili za heliocentrickou soustavu, akorát že to nebyl Galileo, neupálili ho a nebylo to kvůli obíhání Země kolem Slunce...
Zaručený způsob, jak nebýt tuctový a za pár chvil se stát veselou kopou vajec.
Mít stovku a nemít stovku, to jsou dvě stovky rozdíl!
Co myslíte, pecká bažant, když kodrcá? A pecká slepice?
Nemůžu za to, že když slyším známou píseň Spirituál Kvintetu, tak v ní "slyším mlýnský kámen, jak se potácí"...
Já bych tyhle blbé titulky a trapné slovní hříčky zakázala!
Jak říkal hrabě Dracula: Ve vaší krvi, madam, cítím jemnou kyselinku...
Ono to není jen tak, lidi si myslí, že prostě jen tak něco plácnou, a pak se diví, že se jim neulevilo...
Uměl tedy Einstein tu matematiku, nebo neuměl? A jak by to vypadalo, kdyby místo teorie relativity vynalezl třeba... ledničku?
Tento speciál je věnován psychologickým jevům, které jsou spojeny s extrémními stavy, při nichž je člověk na pokraji smrti. Dozvíte se ale i spoustu dalších věcí: co dělá mrznoucí člověk, kdo pomáhá horolezcům a polárníkům, proč mají děti neviditelné kamarády, co dělat při setkání s duchem mrtvého manžela, kde přesně sedí v letadle strážný anděl, proč nás ufoni zkoumají při probouzení nebo usínání a proč je pro člověka nuda smrtící. A to všechno zcela věcně, vědecky, bez tajemství, mystiky a nadpřirozena...
Spravedlnosti nevytřeš zrak psí dečkou...
Když smícháme všechny barvy duhy, dostaneme bílou. Když smícháme všechny barvy na vodovkách, dostaneme hnědočernou kejdu. Jak to?
Koho volíš, Losnu nebo Mažňáka? Imperialistickou Coca Colu, nebo vlastenecký Braník v petce?
V té krásné dávné době, kdy nikdo nikomu nezáviděl, nikdo se nad nikoho nepovyšoval a všichni byli tak nějak prvobytně pospolu... (Na ilustrační fotografii Kopčem předsedá zasedání Ústředního výboru lovců mamutů.)
Na to se pamatuju, jako by to bylo dneska!
Moře je úžasný ekosystém, u kterého musíme obdivovat jeho subtilní krásu a diverzitu druhů, z nichž téměř celá 4 % vás nechtějí sežrat!
Video k věci: https://www.youtube.com/watch?v=U11DgbefmQQ
Caesarovu vraždu můžeme asi považovat za první brutální čin, ne?
Bystrozrakej ne, ten tentokrát nedorazil.
Vidíte, zase je Námčechům a Námslovanům upíráno světové prvenství u nějakého vynálezu... A nakonec to je jen takový plk, no.
... a zejména o důležitosti Prahy v evropském kontextu té doby.
Když nedostanou tě cizí, dostanou tě vlastní!
Chrám svatého Víta (a Václav a Vojtěcha) je, jak známo, gotiky chlouba. Jen se toho chudák gotika nedočkala.
Berte, nebudou! Sice je v nich letošek jako přestupný rok, ale zato jsou o den posunuté, tak od března už jsou v pořádku...
"Všichni dobře víme, že..." Vždycky, když něco takového zazní, tak zpozorněte. Většinu věcí, které "všichni dobře víme", zaprvé nevíme všichni a zadruhé je možná známe úplně blbě.
Některé věci máme v životě za jasně dané: věci padají dolů, po jaru přijde léto a železo je přitahováno magnetem...
Chcete-li se dozvědět víc, volejte: osm nula nula, šest set myček! Nejrychlejšímu volajícímu pošleme kozu aljašskou!
Je možné, že organizace rodičů budou chtít tento díl zakázat, takže poslouchejte a sdílejte, než to smažou!
Znáte ten vtip, jak babička měla dvě koťátka, a aby se jí nepletly, tak jedno pojmenovala Mourek a druhé utopila v rybníce? Tak s tímhle kocourem by se jí to fakt nepovedlo!
No jasně, to přeci víte, to není třeba dlouze vysvětlovat, někteří z vás i prakticky prokázali, že to umí, ale teď nemáme, prosím pěkně, hodinu sexuální výchovy, ale hodinu biologie, a řekneme si to, co v učebnicích biologie, alespoň za našich mladých let, odbyli jednou větou...
Dnešní epizoda je, omlouvám se, o něco delší. SHC, neboli Spontaneous Human Combustion, po česku Spontánní uhoření člověka, je fenomén sice zřídka pozorovaný, nevysvětlený, ale dobře zdokumentovaný a děsivý. Proto jsem si dovolil o něm mluvit skoro devět minut.
Ďas mořský má o partnery nouzi, takže jakmile na nějakého narazí, drží se ho zuby nehty. Doslova.
Máte rádi Babičku? Ne tu svoji... Tu od Boženy Němcové. Taky si v ní rádi listujete a prožíváte ty klidné, bukolické okamžiky dávno minulých dob, naplněné prostou prací a radostným sepjetím s přírodou, laskavostí a moudrostí starců a dobrotou venkovského lidu?
Ale na Island, synku, na Island! Tam mě nepřechýlí!
Pokaždé, když se podíváte do krabice, tak Erwin Schrödinger zabije koťátko. Nebo ne.
Svět je plný záhad. Sovy nejsou, čím se zdají být a věci nejsou tam, kde by měly být, ačkoli tam jsou. Kvantová fyzika pro to má vysvětlení, i religionistika, své vysvětlení mají i ostatní lidé, pokud se to stane vám, a rádi vám ho sdělí...
Dnešní téma mě vede k takovému nápadu: asi by stálo za to udělat jeden díl jen z omylů, které se tradují v historii českých zemí. Pracovní název je "O čem ještě Jirásek kecá?!"
Přeci šestkrát menší, než tady dole na Zemi (ať už "dole" znamená cokoli). Ale jako hubnoucí kúru bych to nedoporučoval, protože ten jojo efekt vám po návratu podlomí kolena.
Omlouvám se za toto žánrové, stylové i formátové odbočení od Faktoidu, ale neodolal jsem výzvě: "Měl bys namlouvat creepypasty, máš morbidní hlas!" Tak tady prosím, když máme ten pátek, nabízím první postapokalyptický kousek z velmi nepravidelné série minipovídek. Přeji příjemný poslech.
(Image credits: No Or)
Jsou věci, které si můžete dohodnout, ale tak jako napůl. Co je to za dohodu, když vám řeknou "je to tak, a buď souhlasíš, nebo nech být..."? Přesto i to je smlouva, i když se toho moc nenamluvilo...
Chcete pomoc? Řekněte si o ni. A buďte adresní... Hezky si ukažte do davu, nebojte se!
Dnešní epizoda v sobě skrývá, ačkoli to nevypadá, i tip na malý výlet... A možná téma na další speciál.
Diano, až budeš poslouchat tuto nahrávku, budu právě pojídat výborný třešňový koláč... Protože já jsem ruka a dělám tento zvuk!
Co má společného krev, kamení, červená řepa a déšť?
Člověk je nejzásadnější tvor na planetě Zemi, myslí si člověk. A co si o tom myslí Země?
(Šálalálala)
Cukrovar hoří a z jeho bran vytéká karamelová řeka... Že by někdo neopatrný hodil nedopalek do vlečky s řepou? Vznítily se snad kostky třením?
Někdy ty věci, co se jeví být jako naprosto jednoduché, jsou hrozně moc složité. Víte, jak složité je zabít člověka? Nota bene když tím člověkem jste vy sami?
Chcete zkusit, jak účinkují španělské mušky? Vsadím se s vámi, že nechcete... Myslím ty opravdové. Ne nějaký lektvar z cukru a L-argininu, co se pod názvem "španělské mušky" prodávají se spikleneckým pomrkáváním v různých sexshopech...
Ani Praha, ani Plzeň, ani Levý nebo jiný Hradec, dokonce ani Brno, Roudnice, Litoměřice nebo Písek...
Dvanáctá epizoda není tuctová, neboť se v ní dozvíte, kdo za volantem sedí v klobouku a proč to, u všech všudy, dělá...
Za jak dlouho se dozvíme, že zmizelo Slunce?
Nikdo nechce chodit do práce na šestou. Ale nemůže za to ani starej Procházka, ani nebohá domácí zvířata. Je to jen tradice, u které se vlastně ani neví, jaký má smysl, ale změnit ji by dalo hrozně moc práce, tak se čeká, až zdechne sama.
A vůbec, proč není nula třeba ta Kelvinova? Mohli jsme mít krásných letních 300...
Co máte raději? Zákaz odbočení doleva, nebo přikázaný směr jízdy? Co vám dává na křižovatce větší svobodu? Neměli bychom raději zakázat zakazování zákazů?
Venuše, odpradávna spojovaná s ženským principem, není moc příjemné místo. Vysoké teploty, žíravá atmosféra, a k tomu všemu má rok kratší než den a otáčí se obráceně než ostatní planety...
Houby s octem prý nesouvisejí s nakládanými hříbky, ale s biblickým obrazem římského vojáka, který podává Kristovi na kříž houbu, namočenou v octu. A "být v prachu" je prý od biblického "... v prach se obrátíš". Nechci se s akademiky přít, ale jednou jsem viděl jednoho, kterému se za patama zaprášilo a zmizel, doslova, v prachu...
Nesou mlíko pod vodou... Což je tedy další záhada, o které nevím, co si mám myslet, ale dejme tomu. Tentokrát ale nechci dumat nad tím, jak mohou krávy nosit mléko pod vodou, ale o kravách to bude. A zejména o jedné jejich povahové vlastnosti.
Až budete jednou bloudit pouští, vzpomeňte si na tuto epizodu. Sice vám neporadí, jak to udělat, abyste nebloudili, ale budete alespoň vědět, proč bloudíte. Člověku se pak lépe snáší strasti pouště, když ví, kde dělá chybu...
Já vím, tohle měla být první epizoda, ale tak nějak to vyšlo, že zkrátka není. Ale lepší pozdě, nežli později.
Pes je jedno z nejdéle domestikovaných zvířat. Někdy se říká, že si pes a jeho pán začnou být časem podobní - člověk je psím pánem už zhruba 13 000 let. Jsme si za tu dobu podobní? A v čem?
Proč si pamatujeme jen málo věcí, co se nám staly před desátým rokem, a skoro nic z toho, co jsme zažili do tří let? Je to tím, že jsme staří a prostě jsme je jen někam zatlačili do nevědomí? Nebo nám něco brání si je vybavit?