Faktoid

Přepis

Přepis pořízen nástrojem Přepisovatel.

00:00:00,380 Ještě jednou k vesmíru. U minulého Faktoidu mě jeden bystrý posluchač opravil, že jsem se dopustil terminologické nepřesnosti a že jsem hovořil o cestách do vesmíru,

00:00:20,290 Což není úplně přesně to, co mám na mysli. Protože, abychom byli přesní, tak do vesmíru není potřeba cestovat. Ve vesmíru jsme všichni i s celou naší planetou. Všichni jsme součástí vesmíru, takže cestovat do vesmíru je trošku protimluv. Na co cestovat někam, když už tam jsme?! Něco jiného je cestovat do vesmírného prostoru.

00:00:45,580 Takže je na místě se opravit a omluvit: 100km nad povrchem Země nezačíná vesmír, ale vesmírný prostor. Vesmír je všude, to znamená i tady hned vedle vás teďka v tuhle chvíli, ale vesmírný prostor, ten je těch 100km nad vámi.

00:01:05,110 A ještě s dovolením na chvíli ve vesmíru a vesmírném prostoru zůstanu. Ivo Lukačovič dnes ráno na twitteru zmiňoval otázku života ve vesmíru. To, že život ve vesmíru je, je snadno dokazatelné. My žijeme. Na Zemi život je. Země součástí vesmíru. Důkaz je hotov.

00:01:29,170 Otázka je, jestli ten život je raritní a vzácný, jestli je pouze na zemi, nebo jestli je na více místech. Lidé dlouho věřili, že jsou ve vesmíru sami, respektive když to řekneme obráceně: že jsou výjimeční. Je pravda, že dlouhou dobu si mysleli, že vesmír je poměrně maličký, že do něj patří tak akorát Slunce a Měsíc a zbytek jsou jenom nějaké díry v nebeské báni,

00:01:59,180 Nebo nějaká světýlka někde, a že vlastně nesahá dál než za dva rohy.

00:02:04,280 Když se pak později s rostoucí úrovní poznání zjistilo, že vesmír je velký, mnohem větší, dokonce ještě mnohem, mnohem, mnohem větší, než si vůbec představujeme,

00:02:16,630 Tak tahle otázka vyšla znovu na přetřes.

00:02:19,960 Lidi tak ztratili konečné iluze o svojí důležitosti, ale stále se ještě udržují iluze o lidské výjimečnosti.

00:02:29,780 Asi nikdo už dnes nepochybuje o tom, že ve vesmíru život není ojedinělý.

00:02:37,120 Otázka je, jestli i ten jiný život bude nutně založen na stejných základech jako ten náš, jak ho známe, to znamená na uhlíkatých sloučeninách, vodě, buňkách, organismech a tak dále. Nemusí to být nutně tak. Život, jak ho známe my, je založen na uhlíkatých sloučeninách především proto, že uhlík umí vytvářet vysoce komplexní sloučeniny, které jsou pro něco tak složitého a komplexního, jako je život, docela nezbytné.

00:03:07,790 Nevíme o tom, jestli to umí jiný prvek. Spekuluje se o křemíku. Možné to je, důkazy pro to zatím nemáme.

00:03:16,240 Matematicky vzato, kdyby vesmír byl opravdu nekonečný, tak v něm musí existovat nekonečně míst, kde život bude existovat ve stejné formě, jako je tady na Zemi. Otázka je, jestli je vesmír opravdu nekonečný a nebo jestli je pouze nekonečně veliký. A ta nejzásadnější otázka není ta, jestli existuje život i někde jinde mimo zemi.

00:03:41,200 Tam je, předpokládám, poměrně vysoká pravděpodobnost, že tomu tak je. Ta zásadní otázka je, jestli se to někdy dozvíme.

00:03:50,660 Ne snad jestli se s nějakým vesmírným životem vůbec setkáme, ale jestli se to aspoň dozvíme?

00:03:58,680 Americký astronom Frank Drake v 60. letech formuloval známou Drakeovu rovnici.

00:04:05,160 Která určuje počet mimozemských civilizací, které existují ve stejném okamžiku a jsou schopny s námi komunikovat. Rovnice je velmi jednoduchá, sestává z prostého součinu 7 čísel.

00:04:20,910 Ale problém je jaká čísla to jsou?

00:04:24,170 První činitel v této rovnici je přírůstek hvězd za určité období v určité oblasti.

00:04:30,500 Tady odhadujeme, že třeba v Mléčné dráze během roku vznikne v průměru 10 nových hvězd. Ale může to být někde mezi 6 a 40.

00:04:41,100 Další činitelé jsou už poněkud exotičtější.

00:04:45,360 A když dojdeme například k poměru F(i), což je poměr planet, kde vznikl život a planet, kde se život vyvinul až k inteligentní formě, tak tam si myslíme, že to je někde mezi 10 na mínus 7 až 1, tedy od naprosté jistoty až do šance 1 ku 10 milionům - a někde v tom se pohybujeme. A poslední činitel L je odhad délky existence životní formy,

00:05:15,880 Která je schopna mezihvězdné komunikace (v letech), a tohle může být 100 let, a taky to může být miliarda let. Odhadujeme, že to je 10000, ale nevíme. A vzhledem k tomu, jak obrovský rozptyl tyto činitelé mohou mít, tak výsledek, tedy počet mimozemských civilizací, které s námi dokážou komunikovat a existují ve stejný okamžik, kolísá mezi stomiliontinou a miliardou.

00:05:45,930 Takže opět nevíme jistě nic, ale máme na to velmi krásný vzorec.

00:05:51,490 A v odpovědích na zmíněný tweet Iva Lukačoviče mě zaujala jedna,

00:05:56,610 Kde autor tvrdil, že se pravděpodobně s nějakými mimozemšťany nikdy nepotkáme, protože se dříve lidstvo zničí samo. A tím se možná vracím obloukem na začátek: Je fascinující, jak si člověk myslí, že dokáže sám sebe zničit.

00:06:17,860 Jo jasně, máme jaderné bomby, máme leccos, ale přece jenom v porovnání s přírodou a v porovnání se Zemí a v porovnání s vesmírem jsou naše možnosti naprosto miniaturní. Lidstvo samozřejmě vymře, a nejenom lidstvo jako civilizace, ale lidí jako druh.

00:06:39,250 Stejně jako vymřely jiné druhy a stejně jako jiné druhy ještě vymřou a stejně jako vymře veškerý život na planetě Zemi, až se Slunce na konci své životní pouti zvětší a vnitřní planety pohltí. A ještě předtím bude vydávat takové teplo, že Zemi sežehne a vodu odpaří. Sorry, ale tohleto člověk nedokáže. A pokud si lidé myslí, že ano, tak je otázka, jestli to jenom není poslední pozůstatek

00:07:09,770 té víry ve vlastní výjimečnost a důležitost.