Faktoid

Přepis

Přepis pořízen nástrojem Přepisovatel.

00:00:17,070 Vesmír je ve skutečnosti velmi blízko. Teď sedím v Praze a do vesmíru mám blíž než do Brna. Vesmír totiž začíná 100km nad mojí hlavou a do Brna to je vzdušnou čarou téměř dvakrát tolik. Vzdušnou čarou mám do vesmíru zhruba tak daleko jako do Klatov. Ve výšce 100km se samozřejmě neodehrává nic zásadního ani zvláštního. Je to prostě mezinárodně dohodnutá výška,

00:00:43,410 A do ní se udává nadmořská výška a nad ní už je vesmír. Říká se jí taky Kármánova hranice. Při letech do vesmíru není problém se do vesmíru dostat. 100km není žádná velká vzdálenost, to ujedete na kole. Ani to, že jedete proti zemské přitažlivosti, není tak velký problém. Dostat se nahoru vlastně umí téměř každý; problém je se tam udržet. Raketu, která vás vynese do stokilometrové výšky, není takový problém postavit.

00:01:14,230 Problém je, že tam doletí, zastaví se a začne zase padat. A s trochou štěstí vám nespadne na hlavu. Kdybyste ale do té rakety trošku šťouchli, tak by padala jiným směrem a dopadla by o kus dál. Třeba do toho Brna (a radši zdůrazňuju, že tím nikoho k ničemu nenabádám).

00:01:36,540 Kdybyste do té rakety nahoře šťouchli ještě víc, tak by dopadla ještě dál. A čím víc do ní šťouchnete, odborně řečeno čím větší horizontální rychlost jí udělíte, tím dál dopadne. A tak budete rychlost zvětšovat a zvětšovat a vaše raketa bude dopadat dál a dál a při dostatečně velké rychlosti už se ani netrefí zpátky na Zem a proletí okolo ní. Samozřejmě jí tam zbrzdí atmosféra a raketa nakonec dopadne, ale představte si, že ji vynesete

00:02:07,410 Ještě výš, ne 100km, ale třeba 200, a tu rychlost udělíte opravdu pořádně velkou, takže zpátky na Zem nedopadne vůbec a bude kroužit a kroužit a kroužit a kroužit. Nakonec samozřejmě zanikne, protože ta atmosféra sahá do mnohem větší výšky, než je 100km, a to tření, byť nepatrné, tam přece jenom nějaké je. Takže se vaše raketa zpomalí, zpomalí, zpomalí a když zpomalí pod nějakou kritickou mez, která je teda hodně vysoká, 7,9 km/s,

00:02:38,700 tak když zpomalí pod tuto mez, tak nakonec spadne zpátky na Zem. Této mezi se říká 1. kosmická rychlost.

00:02:47,850 Problém při letech do vesmíru není to, jak se dostat vysoko, ale jak být dostatečně rychlý. Samozřejmě rakety nelétají kolmo vzhůru a pak se tam neotáčí, ale už krátce po startu se jejich dráha skloní tak, aby výkon motoru poháněl raketu nejenom nahoru, ale především dopředu. Proto se využívají různé triky, jakože rakety startují směrem na východ a co nejblíž rovníku, aby využily co nejvíc otáčení země. Astronauti ve vesmíru na orbitálních stanicích

00:03:19,120 nemají stav beztíže proto, že by tam zemská gravitace nesahala. Zemská gravitace sahá mnohem dál. Zemská gravitace ovlivňuje i Měsíc. Takže třeba na mezinárodní vesmírné stanici rozhodně zemská gravitace je. Kdyby tam nebyla, tak stanice uletí do vesmíru. Ani to není tak, že visí přesně v tom bodě, kde se přitažlivá síla Měsíce a Země navzájem vyruší. Ty body opravdu existují, ale kosmické stanice a vesmírné lodi.

00:03:49,260 létají úplně někde jinde.

00:03:51,330 Důvod, proč se astronauti vznášejí ve stavu beztíže, tedy není ten, že by nepůsobila gravitace. Gravitace působí. Důvod je ten, že zároveň při tom padají volným pádem. Úplně stejný stav beztíže byste zažili, kdyby s vámi padalo volným pádem letadlo. Nebo kdyby se s vámi utrhl výtah, tak uvnitř v té kabině zažijete na pár sekund beztížný stav. Kosmická loď tedy padá volným pádem k zemi a jenom díky své horizontální rychlosti

00:04:21,330 Se na tu zem nakonec netrefí.

00:04:24,000 A to je celý princip kosmických letů.