Být stále mlád
Karle, to fakt nechceš!
Přepis pořízen nástrojem Přepisovatel.
00:00:00,540 Vážení posluchači, toto je 99. řádný díl Faktoidu a já jsem si při té příležitosti řekl, že je na čase opět vytáhnout nějakou praktickou radu. Ono je sice hezké, že vám říkám, kdo postavil pyramidy a jak spolu komunikují stromy v lese a jak se měří vesmír a jak je rychlé světlo a proč štěkají psi, ale čas od času nezaškodí
00:00:31,470 si říct i nějakou informaci, kterou využijete v praktickém životě.
00:00:36,740 Inspiroval mě k tomu nedávný zážitek.
00:00:40,150 Představte si, že je už podvečer a vy už chcete domů, ale ještě si vzpomenete, že si musíte něco koupit v obchodním domě IKEA. Takže tam přijedete, zastavíte, rychle tam vběhnete, protože IKEA není obchodní dům, kde se chodíte procházet, ale kde proběhnete, vezmete to, co potřebujete, a utíkáte pryč. Jinak umřete někde u zásuvek Koppla. (Ne, to ještě není ta praktická rada.) Proběhnul jsem tedy, sebral jsem to potřebné, zaplatil a jdu k autu.
00:01:10,830 Hodil jsem věci do kufru a šel jsem, že si sednu za volant a odjedu. A když už jsem byl mezi těmi auty a mířil jsem k předním dveřím, tak slyším, jak nějaký hlas říká: "pane, pane, počkejte, prosím, počkejte, můžu se vás na něco zeptat?" Tak jsem se otočil a tam stál takový zvláštní pán. Díval se na mne, měl přes rameno takový olezlý batoh, zkrátka žebrák... Ale už získal moji pozornost, takže jsem zastavil a říkám: "co potřebujete?"
00:01:41,940 A on začal: "nezlobte se, že vás obtěžuju, chci se vás jenom na něco zeptat, pane, to jste moc hodný, já se vás jenom na něco zeptám..." a tak dál. A tak mu říkám: "dobře. Ale rychle, já nemám moc času," a pán zase: "to bude rychlé, to bude rychle, jste moc hodný, já se vás chci jenom na něco zeptat. Mám takovou otázku, takovou záležitost..." - a to jsem začal ztrácet trpělivost, takže jsem se ho na rovinu zeptal "co potřebujete?" a on neustále opakoval,
00:02:11,160 abych se nezlobil, že má jenom takovou prosbu, takovou otázku a jestli mu odpovím a jestli mu pomůžu... A přitom šel neustále ke mně. Situace byla taková, že jsem stál mezi dvěma auty, mezi svým a tím sousedovým, byla tam ulička tak třičtvrtě metru, víc ne, a on šel do té uličky za mnou. Tehdy se ve mně probudila ostražitost a říkám: "moment, odstup si držte!" Což není ani předsudek, ani nějaká netolerance, ale prosté bezpečnostní opatření
00:02:41,940 Zdravého rozumu.
00:02:43,550 Opravdu nechcete, aby někdo neznámý za vámi šel do úzké uličky, kde se nemáte jak vyhnout, kde nemáte kam utéct a kde máte omezené manévrovací schopnosti. Takže jsem ho zarazil a on se zastavil a říkal "ne, ne, ne promiňte, nebojte se já nic, já se vás chci na něco zeptat", a to už jsem opravdu ztratil trpělivost a říkám: "tak se ptejte, ale rychle!"
00:03:07,400 A on zase říkal: "dobře, dobře, pane, já se vás chci jenom zeptat, já mám takovou otázku, víte, já mám hrozné trápení, já bych chtěl jenom se vás na něco zeptat a jste moc hodný, že se mi věnujete" a tak dál a tak dál a tak dál. A bylo to únavné, takže jsem mu ještě jednou řekl, ať mi okamžitě řekne rychle, co chce, a když nejevil sebemenší tendenci mi to říct a stále jenom opakoval, že má jednu otázku, tak jsem prostě otevřel dveře,
00:03:37,500 sednul jsem do auta a zabouchl jsem za sebou. A ještě jsem slyšel, jak říkal "ne, pane, ne pane, neodjíždějte, neodjíždějte," ale nastartoval jsem, takže on se velice rychle otočil a šel k nějakému druhému autu asi o 10m dál, kde seděl řidič v zaparkovaném autě, asi čekal na manželku, a měl stočené okýnko, což byla jeho smůla, protože tenhle pán k tomu okýnku přišel, naklonil se k němu a začalo mu to říkat z 20cm do obličeje.
00:04:07,650 Nečekal jsem na to, jak to dopadne, protože jsem měl svých starostí dost, a jel jsem domů a cestou v autě jsem si říkal: "proboha, ten člověk neumí žebrat!"
00:04:17,790 Ten člověk je naprostej tragéd.
00:04:20,250 Já mívám v kapse třeba kovovou padesátikorunu a kdyby ten pán trošku se snažil, tak jsem mu ji dal.
00:04:27,070 Žebrákům totiž občas almužnu dávám. Ne těm, co jenom klečí a mají před sebou klobouk. To mi připadá jako docela obyčejné citové vydírání. A kdo trošku poměry zná, tak ví, že mnozí z nich nejsou nijak postižení, že to mají prostě jako business model. Ale rád dám žebrákovi, který se trošku snaží. Zažil jsem pána, který u obchodního centra odvážil lidem od aut košíky a lidi mu rádi těch 10 korun nechali od cesty, že nemuseli sami.
00:04:55,800 Někdy ocením dobrou historku a někdy ocením prostou pravdu. Když mi ten člověk řekne "hele, kámo, já si potřebuju dát něco k pití a já prostě nemám prachy". Jenže ten člověk udělal všechno špatně. Všechno, co mohl, udělal špatně. Takže nastává čas na praktickou radu.
00:05:18,050 Pokud budete někdy žebrat, a to se může stát nejenom tehdy, když se z vás stane žebrák, ale jsou situace... Když opravdu jdete z čundru, nemáte s sebou už ani korunu, něco se stane a okolnosti se seběhnou tak, že vám opravdu bude chybět 20 korun na lístek na vlak.
00:05:39,550 A v takové situaci vám prostě nezbyde nic jiného než žebrat, a pak se vám tyhle informace budou hodit.
00:05:46,710 Za prvé, když žebráte na takovém místě, jako je například parkoviště u obchodního domu, tak počítejte s tím, že lidé jsou myšlenkami někde jinde. Lidé nejsou myšlenkama někde u charity, ale už jsou myšlenkama doma a rádi by odjeli, protože když absolvujete hodinový nákup v obchodním domě, tak jste rádi, že budete doma. Takže v takové situaci musíte žebrat stručně. Bod číslo 1: zaujměte pozornost!
00:06:16,850 Ideálně tím, že slušně pozdravíte a řeknete "nezlobte se, chci se vás na něco zeptat, chci vás o něco požádat" - to ten člověk udělal dobře. Jakmile zaujmete pozornost, tak můžete pokračovat. Pokud nezaujmete, jděte pryč. Žebrák, který není slušný, ale který si svoji almužnu vymáhá, tak se pohybuje na velmi tenké hranici mezi žebráním a loupeží. Pokud si ji vymůže násilím, je to loupež. Ale jakmile zaujmete pozornost, tak máte
00:06:47,680 Několik sekund na to, abyste řekli, o co vám jde.
00:06:52,550 Neomlouvejte se, neokecávejte to, na parkovišti na to nemáte čas. Běžte rovnou k věci a řekněte, o co vám jde: "dobrý den, nezlobte se, já bych vás chtěl požádat, jestli byste nemohli postrádat 40 korun" - OK, je to nejjednodušší a možná budete mít úspěch. Možná ne, možná ano. Pokud chcete, přidejte nějakou historku. Víte, té historce stejně nikdo neuvěří a vy jí říkáte jenom proto,
00:07:22,640 Abyste za almužnu předvedli nějaké umělecké číslo, nějaký výkon. Prostě toho člověka buďto pobavte, nebo ho dojměte. Na parkovišti u obchodního domu nemáte prostor na dojímání, musíte ho pobavit - a pobavíte třeba upřímností. Kdyby ten člověk po tom, co se mě zeptal, jestli se může na něco zeptat, položil prostou otázku "mohl byste mi dát 50 korun?", tak možná budu trošku váhat, ale třeba řeknu JO. Když ji budu mít v kapse, není problém.
00:07:54,060 Když to řekne dvěma, třema větama a nějak to opepří a něco zajímavého k tomu přidá, tak svoji naději na úspěch zvýší. To tenhle neudělal a místo toho jenom opakoval, že se mě chce na něco zeptat a jestli se mě může na něco zeptat, čímž mě během dvou nebo tří opakování, jak se říká, ztratil, a o jedno opakování později mě, s prominutím, nasral. Kdyby býval šel rovnou k věci, mohl bych uvažovat o tom, že mu tu almužnu dám.
00:08:22,300 Takže rada číslo 1: "Buďte struční!"
00:08:25,910 A druhá rada: jeho chování bylo naprosto nepřijatelné ve chvíli, kdy šel za mnou mezi auta. On chtěl almužnu, velmi pravděpodobně, a choval se tak, že ve mně vyvolal pocit ohrožení, což nesmíte! Pocit ohrožení vyvoláváte, když chcete někoho přepadnout nebo oloupit. Když chcete někoho požádat o milodar, musíte se chovat tak, aby ten dotyčný neměl sebemenší důvod pochybovat o vašich čistých úmyslech.
00:08:57,120 Vy jako žebrák nesmíte vyvolat v tom člověku pocit ohrožení. Nesmíte mu narušit jeho intimní zónu, nebo ho třeba, jako on mě, nesmíte vystavit do pozice, kdy nemá moc možností k útěku či úniku. Ten člověk mě svým postojem a chováním dostal do situace, kdy jsem musel přemýšlet nad tím, jestli není bezpečnostním rizikem. Jestli třeba mezi těma dvouma autama nevytáhne kudlu a zblízka mě bodne, což se stát může, i když to je málo pravděpodobné, ale stát se to může.
00:09:28,120 Prostě tohleto se nedělá. Takže nakonec malá rekapitulace:
00:09:33,970 Za prvé, žebrejte rychle, nezdržujte ty lidi. Za druhé: neobtěžujte je! A za třetí: lidé ocení upřímnost nebo dobrý příběh.
00:09:46,760 A já vám přeju, abyste nikdy informace z tohodle Faktoidu nemuseli použít.
Pak nemají být neustále nasrané a tak jako obecně nevrlé...
Takový Jánošík, akorát že s houslema. Takových je český národní mýtus plný.
První volá, druhý ukazuje, třetí zkoumá, čtvrtý nakazuje, pátý tohle všechno pozoruje...
Letos v únoru uběhlo 55 let od případu, který se stal legendárním.
Jak moc vás má mrzet, když vám učitelka řekne, že jste špatný žák?
Když chcete poznat pravou tvář lidí, sledujte je ne tam, kde berou, ale tam, kde kupují. Zjistíte, že jsou mnohem lepší, než se na první pohled zdá
Stanu se červaným, červenějším, až budu nejčervenější na celém světě...
Máte občas z nějakých věcí pocit, že vám jsou lhostejné? Přidejte vejce!
Ba co dím - okénko! Spíš průzor. Klíčová dírka. Periskop! Jen takhle malinkatý!
Má se za nevyhnutelné, že pojede-li vlak krajinou rychlostí vyšší než 43 km/h, tak lidé při pohledu na něj dostanou závrať, nevolnost, nebo dokonce zešílí!
Samozřejmost o květáku a zelí, kterou určitě víte, protože VY jste ve škole dávali pozor...
Bylo tu však něco krásného co drtí: odvaha a radost z života i smrti. /p>
Přesně tak. Přijdu, až nastaví zrcadla a uklidí zbytky explodovaných hlav.
Co vy, taky jste to věděli? A taky vám připadá, že lidi jsou špatní, a dnes a denně se vám to potvrzuje?
Instinkty a podvědomé reflexy kašlou na to, že jsme civilizovaní a kulturní lidé, inkluzivní a přijímající...
Mezi početím a zrozením bývá devět měsíců. Zvláštní je, že devět měsíců je i mezi nejčastějším narozením a nejčastější smrtí.
Na Nový rok o slepičí krok, do hrobu skok, čáp letí přes moře, žába hubu otevře, šelma sedlák, který neoře, do kožichu brok!
První podcast, který jsem kdy natočil, je zaznamenaný na magnetofonovém pásku, a když jsem ho natočil, tak mi byly asi čtyři roky. Je tam slyšet, jak recituju básničku, a z pozadí zní hlas mojí mámy, která z kuchyně volá "POMALU... a NAHLAS!"
Někteří jsou fakt staří už v sedmadvaceti, protože stáří je stav mysli, teprve až pak těla...
Dobře se rozhlédněte... Jsme tu sami? Opravdu? Ne, vážně: Jsme tu opravdu sami?
tak si přeje jednu jedinou věc: aby při svém pádu minul Zemi!
Historie je místo, kde se potkávají lidé, a to mnohem intenzivněji než třeba na sousedském posezení na Letné.
Ženy, které jedou ze stanice metra nahoru, jsou mnohem hezčí než ty, které jedou dolů...
Tfuj tfuj tfuj! A navíc pejsek, želvička, krokodýl, medvídek a ptáčkové...
Bába nebo sníh, kráva nebo býk... Hlavně sebou neškubejte!
Chameleone proradný, maskovaný a triků se neštítící! S barvou ven!
Co má společného Chopin, minuta, vteřina a úterý?
Hele, když se něco testuje, tak se počítá s tím, že to nemusí vyjít. Ale to není neúspěch, natož katastrofa nebo tragédie. To je test. Jo, když vyjde napoprvé, tak to je štěstí.
Znáte to: Uděláte si pomůcku, která vám zrychlí práci, a najednou koukáte, že té práce máte víc, než předtím...
Počítali jste před spaním ovečky? A fungovalo vám to?
Blíží se Valpuržina noc, též Filipojakubská, noc, kdy mají svátek čarodějnice, létají na sabaty a oddávají se Luciferovi. Tak nějak to tehdy říkali, nemýlím-li se. Kde se vzala takhle konkrétní představa?
Věří se, že lidstvo může vymřít z různých důvodů. A i když některé nejsou tak úplně pravda, tak by bylo lepší, kdybychom to nepokoušeli. Vážně.
Jak krájeli Cézara, jak zvedali pravici, malovali po sochách a jak v amfiteátru všichni zvraceli...
Otáčíte se za Sluncem tak jako karavany pouští jdou?
Chlívek není špinavý proto, že v něm žije prase. Člověk, daný do chlívku, choval by se stejně. Tak na to nezapomínejte!
Jestli jste blb a radujete se, že vaše je království nebeské, tak... jste blb!
Mnemotechnika je zlo. Zlo! Jak si to jednou zapamatujete, už to z té hlavy nedostanete! A čím blbější to je, tím víc to v té hlavě drží...
Zrovna dneska se to hodí připomenout: Společenský tlak je jen ve vaší hlavě! Když děláte něco jen proto, aby si o vás ostatní nemysleli, že jste divní, tak mu podléháte. Ale řešení není to, že ostatní to přestanou říkat. Řešením je to, že vám přestane vadit, když budete za divné.
Když už si vymýšlíte, tak to dělejte věrohodně. Buďte jedničky, ne devítky!
Největší čarodějové všech dob se scházejí a navzájem se zaklínají... Víte, jak se takovému místu říká?
Vypadá to, že největší stavby, které byly kdy postaveny prací otroků, nejsou ani v Egyptě, ani v Řecku nebo v Římě, ale někde úplně jinde...
Epizoda 66, to je skoro 666, a to si říká o pořádně hustou epizodu! POZOR! Hustota slova "hustý" je opravdu vysoká. A to je vážně hustý!
Co se vám vybaví, když se řekne "dvě stě dvacet"?
Když moucha usedá na strop, usedá ve směru letu, nebo proti směru?
Vtipní lidé žertují celý rok, ale na Apríla to popadne i lidi beze špetky smyslu pro humor. Apríl v médiích, to je něco jako Dušičky na silnicích.
O tom, jak Galilea Galilei v Jerevanu upálili za heliocentrickou soustavu, akorát že to nebyl Galileo, neupálili ho a nebylo to kvůli obíhání Země kolem Slunce...
Zaručený způsob, jak nebýt tuctový a za pár chvil se stát veselou kopou vajec.
Mít stovku a nemít stovku, to jsou dvě stovky rozdíl!
Co myslíte, pecká bažant, když kodrcá? A pecká slepice?
Nemůžu za to, že když slyším známou píseň Spirituál Kvintetu, tak v ní "slyším mlýnský kámen, jak se potácí"...
Já bych tyhle blbé titulky a trapné slovní hříčky zakázala!
Jak říkal hrabě Dracula: Ve vaší krvi, madam, cítím jemnou kyselinku...
Ono to není jen tak, lidi si myslí, že prostě jen tak něco plácnou, a pak se diví, že se jim neulevilo...
Uměl tedy Einstein tu matematiku, nebo neuměl? A jak by to vypadalo, kdyby místo teorie relativity vynalezl třeba... ledničku?
Tento speciál je věnován psychologickým jevům, které jsou spojeny s extrémními stavy, při nichž je člověk na pokraji smrti. Dozvíte se ale i spoustu dalších věcí: co dělá mrznoucí člověk, kdo pomáhá horolezcům a polárníkům, proč mají děti neviditelné kamarády, co dělat při setkání s duchem mrtvého manžela, kde přesně sedí v letadle strážný anděl, proč nás ufoni zkoumají při probouzení nebo usínání a proč je pro člověka nuda smrtící. A to všechno zcela věcně, vědecky, bez tajemství, mystiky a nadpřirozena...
Spravedlnosti nevytřeš zrak psí dečkou...
Když smícháme všechny barvy duhy, dostaneme bílou. Když smícháme všechny barvy na vodovkách, dostaneme hnědočernou kejdu. Jak to?
Koho volíš, Losnu nebo Mažňáka? Imperialistickou Coca Colu, nebo vlastenecký Braník v petce?
V té krásné dávné době, kdy nikdo nikomu nezáviděl, nikdo se nad nikoho nepovyšoval a všichni byli tak nějak prvobytně pospolu... (Na ilustrační fotografii Kopčem předsedá zasedání Ústředního výboru lovců mamutů.)
Na to se pamatuju, jako by to bylo dneska!
Moře je úžasný ekosystém, u kterého musíme obdivovat jeho subtilní krásu a diverzitu druhů, z nichž téměř celá 4 % vás nechtějí sežrat!
Video k věci: https://www.youtube.com/watch?v=U11DgbefmQQ
Caesarovu vraždu můžeme asi považovat za první brutální čin, ne?
Bystrozrakej ne, ten tentokrát nedorazil.
Vidíte, zase je Námčechům a Námslovanům upíráno světové prvenství u nějakého vynálezu... A nakonec to je jen takový plk, no.
... a zejména o důležitosti Prahy v evropském kontextu té doby.
Když nedostanou tě cizí, dostanou tě vlastní!
Chrám svatého Víta (a Václav a Vojtěcha) je, jak známo, gotiky chlouba. Jen se toho chudák gotika nedočkala.
Berte, nebudou! Sice je v nich letošek jako přestupný rok, ale zato jsou o den posunuté, tak od března už jsou v pořádku...
"Všichni dobře víme, že..." Vždycky, když něco takového zazní, tak zpozorněte. Většinu věcí, které "všichni dobře víme", zaprvé nevíme všichni a zadruhé je možná známe úplně blbě.
Některé věci máme v životě za jasně dané: věci padají dolů, po jaru přijde léto a železo je přitahováno magnetem...
Chcete-li se dozvědět víc, volejte: osm nula nula, šest set myček! Nejrychlejšímu volajícímu pošleme kozu aljašskou!
Je možné, že organizace rodičů budou chtít tento díl zakázat, takže poslouchejte a sdílejte, než to smažou!
Znáte ten vtip, jak babička měla dvě koťátka, a aby se jí nepletly, tak jedno pojmenovala Mourek a druhé utopila v rybníce? Tak s tímhle kocourem by se jí to fakt nepovedlo!
No jasně, to přeci víte, to není třeba dlouze vysvětlovat, někteří z vás i prakticky prokázali, že to umí, ale teď nemáme, prosím pěkně, hodinu sexuální výchovy, ale hodinu biologie, a řekneme si to, co v učebnicích biologie, alespoň za našich mladých let, odbyli jednou větou...
Dnešní epizoda je, omlouvám se, o něco delší. SHC, neboli Spontaneous Human Combustion, po česku Spontánní uhoření člověka, je fenomén sice zřídka pozorovaný, nevysvětlený, ale dobře zdokumentovaný a děsivý. Proto jsem si dovolil o něm mluvit skoro devět minut.
Ďas mořský má o partnery nouzi, takže jakmile na nějakého narazí, drží se ho zuby nehty. Doslova.
Máte rádi Babičku? Ne tu svoji... Tu od Boženy Němcové. Taky si v ní rádi listujete a prožíváte ty klidné, bukolické okamžiky dávno minulých dob, naplněné prostou prací a radostným sepjetím s přírodou, laskavostí a moudrostí starců a dobrotou venkovského lidu?
Ale na Island, synku, na Island! Tam mě nepřechýlí!
Pokaždé, když se podíváte do krabice, tak Erwin Schrödinger zabije koťátko. Nebo ne.
Svět je plný záhad. Sovy nejsou, čím se zdají být a věci nejsou tam, kde by měly být, ačkoli tam jsou. Kvantová fyzika pro to má vysvětlení, i religionistika, své vysvětlení mají i ostatní lidé, pokud se to stane vám, a rádi vám ho sdělí...
Dnešní téma mě vede k takovému nápadu: asi by stálo za to udělat jeden díl jen z omylů, které se tradují v historii českých zemí. Pracovní název je "O čem ještě Jirásek kecá?!"
Přeci šestkrát menší, než tady dole na Zemi (ať už "dole" znamená cokoli). Ale jako hubnoucí kúru bych to nedoporučoval, protože ten jojo efekt vám po návratu podlomí kolena.
Omlouvám se za toto žánrové, stylové i formátové odbočení od Faktoidu, ale neodolal jsem výzvě: "Měl bys namlouvat creepypasty, máš morbidní hlas!" Tak tady prosím, když máme ten pátek, nabízím první postapokalyptický kousek z velmi nepravidelné série minipovídek. Přeji příjemný poslech.
(Image credits: No Or)
Jsou věci, které si můžete dohodnout, ale tak jako napůl. Co je to za dohodu, když vám řeknou "je to tak, a buď souhlasíš, nebo nech být..."? Přesto i to je smlouva, i když se toho moc nenamluvilo...
Chcete pomoc? Řekněte si o ni. A buďte adresní... Hezky si ukažte do davu, nebojte se!
Dnešní epizoda v sobě skrývá, ačkoli to nevypadá, i tip na malý výlet... A možná téma na další speciál.
Diano, až budeš poslouchat tuto nahrávku, budu právě pojídat výborný třešňový koláč... Protože já jsem ruka a dělám tento zvuk!
Co má společného krev, kamení, červená řepa a déšť?
Člověk je nejzásadnější tvor na planetě Zemi, myslí si člověk. A co si o tom myslí Země?
(Šálalálala)
Cukrovar hoří a z jeho bran vytéká karamelová řeka... Že by někdo neopatrný hodil nedopalek do vlečky s řepou? Vznítily se snad kostky třením?
Někdy ty věci, co se jeví být jako naprosto jednoduché, jsou hrozně moc složité. Víte, jak složité je zabít člověka? Nota bene když tím člověkem jste vy sami?
Chcete zkusit, jak účinkují španělské mušky? Vsadím se s vámi, že nechcete... Myslím ty opravdové. Ne nějaký lektvar z cukru a L-argininu, co se pod názvem "španělské mušky" prodávají se spikleneckým pomrkáváním v různých sexshopech...
Ani Praha, ani Plzeň, ani Levý nebo jiný Hradec, dokonce ani Brno, Roudnice, Litoměřice nebo Písek...
Dvanáctá epizoda není tuctová, neboť se v ní dozvíte, kdo za volantem sedí v klobouku a proč to, u všech všudy, dělá...
Za jak dlouho se dozvíme, že zmizelo Slunce?
Nikdo nechce chodit do práce na šestou. Ale nemůže za to ani starej Procházka, ani nebohá domácí zvířata. Je to jen tradice, u které se vlastně ani neví, jaký má smysl, ale změnit ji by dalo hrozně moc práce, tak se čeká, až zdechne sama.
A vůbec, proč není nula třeba ta Kelvinova? Mohli jsme mít krásných letních 300...
Co máte raději? Zákaz odbočení doleva, nebo přikázaný směr jízdy? Co vám dává na křižovatce větší svobodu? Neměli bychom raději zakázat zakazování zákazů?
Venuše, odpradávna spojovaná s ženským principem, není moc příjemné místo. Vysoké teploty, žíravá atmosféra, a k tomu všemu má rok kratší než den a otáčí se obráceně než ostatní planety...
Houby s octem prý nesouvisejí s nakládanými hříbky, ale s biblickým obrazem římského vojáka, který podává Kristovi na kříž houbu, namočenou v octu. A "být v prachu" je prý od biblického "... v prach se obrátíš". Nechci se s akademiky přít, ale jednou jsem viděl jednoho, kterému se za patama zaprášilo a zmizel, doslova, v prachu...
Nesou mlíko pod vodou... Což je tedy další záhada, o které nevím, co si mám myslet, ale dejme tomu. Tentokrát ale nechci dumat nad tím, jak mohou krávy nosit mléko pod vodou, ale o kravách to bude. A zejména o jedné jejich povahové vlastnosti.
Až budete jednou bloudit pouští, vzpomeňte si na tuto epizodu. Sice vám neporadí, jak to udělat, abyste nebloudili, ale budete alespoň vědět, proč bloudíte. Člověku se pak lépe snáší strasti pouště, když ví, kde dělá chybu...
Já vím, tohle měla být první epizoda, ale tak nějak to vyšlo, že zkrátka není. Ale lepší pozdě, nežli později.
Pes je jedno z nejdéle domestikovaných zvířat. Někdy se říká, že si pes a jeho pán začnou být časem podobní - člověk je psím pánem už zhruba 13 000 let. Jsme si za tu dobu podobní? A v čem?
Proč si pamatujeme jen málo věcí, co se nám staly před desátým rokem, a skoro nic z toho, co jsme zažili do tří let? Je to tím, že jsme staří a prostě jsme je jen někam zatlačili do nevědomí? Nebo nám něco brání si je vybavit?