Faktoid

Přepis

Přepis pořízen nástrojem Přepisovatel.

00:00:00,540 Vážení posluchači, toto je 99. řádný díl Faktoidu a já jsem si při té příležitosti řekl, že je na čase opět vytáhnout nějakou praktickou radu. Ono je sice hezké, že vám říkám, kdo postavil pyramidy a jak spolu komunikují stromy v lese a jak se měří vesmír a jak je rychlé světlo a proč štěkají psi, ale čas od času nezaškodí

00:00:31,470 si říct i nějakou informaci, kterou využijete v praktickém životě.

00:00:36,740 Inspiroval mě k tomu nedávný zážitek.

00:00:40,150 Představte si, že je už podvečer a vy už chcete domů, ale ještě si vzpomenete, že si musíte něco koupit v obchodním domě IKEA. Takže tam přijedete, zastavíte, rychle tam vběhnete, protože IKEA není obchodní dům, kde se chodíte procházet, ale kde proběhnete, vezmete to, co potřebujete, a utíkáte pryč. Jinak umřete někde u zásuvek Koppla. (Ne, to ještě není ta praktická rada.) Proběhnul jsem tedy, sebral jsem to potřebné, zaplatil a jdu k autu.

00:01:10,830 Hodil jsem věci do kufru a šel jsem, že si sednu za volant a odjedu. A když už jsem byl mezi těmi auty a mířil jsem k předním dveřím, tak slyším, jak nějaký hlas říká: "pane, pane, počkejte, prosím, počkejte, můžu se vás na něco zeptat?" Tak jsem se otočil a tam stál takový zvláštní pán. Díval se na mne, měl přes rameno takový olezlý batoh, zkrátka žebrák... Ale už získal moji pozornost, takže jsem zastavil a říkám: "co potřebujete?"

00:01:41,940 A on začal: "nezlobte se, že vás obtěžuju, chci se vás jenom na něco zeptat, pane, to jste moc hodný, já se vás jenom na něco zeptám..." a tak dál. A tak mu říkám: "dobře. Ale rychle, já nemám moc času," a pán zase: "to bude rychlé, to bude rychle, jste moc hodný, já se vás chci jenom na něco zeptat. Mám takovou otázku, takovou záležitost..." - a to jsem začal ztrácet trpělivost, takže jsem se ho na rovinu zeptal "co potřebujete?" a on neustále opakoval,

00:02:11,160 abych se nezlobil, že má jenom takovou prosbu, takovou otázku a jestli mu odpovím a jestli mu pomůžu... A přitom šel neustále ke mně. Situace byla taková, že jsem stál mezi dvěma auty, mezi svým a tím sousedovým, byla tam ulička tak třičtvrtě metru, víc ne, a on šel do té uličky za mnou. Tehdy se ve mně probudila ostražitost a říkám: "moment, odstup si držte!" Což není ani předsudek, ani nějaká netolerance, ale prosté bezpečnostní opatření

00:02:41,940 Zdravého rozumu.

00:02:43,550 Opravdu nechcete, aby někdo neznámý za vámi šel do úzké uličky, kde se nemáte jak vyhnout, kde nemáte kam utéct a kde máte omezené manévrovací schopnosti. Takže jsem ho zarazil a on se zastavil a říkal "ne, ne, ne promiňte, nebojte se já nic, já se vás chci na něco zeptat", a to už jsem opravdu ztratil trpělivost a říkám: "tak se ptejte, ale rychle!"

00:03:07,400 A on zase říkal: "dobře, dobře, pane, já se vás chci jenom zeptat, já mám takovou otázku, víte, já mám hrozné trápení, já bych chtěl jenom se vás na něco zeptat a jste moc hodný, že se mi věnujete" a tak dál a tak dál a tak dál. A bylo to únavné, takže jsem mu ještě jednou řekl, ať mi okamžitě řekne rychle, co chce, a když nejevil sebemenší tendenci mi to říct a stále jenom opakoval, že má jednu otázku, tak jsem prostě otevřel dveře,

00:03:37,500 sednul jsem do auta a zabouchl jsem za sebou. A ještě jsem slyšel, jak říkal "ne, pane, ne pane, neodjíždějte, neodjíždějte," ale nastartoval jsem, takže on se velice rychle otočil a šel k nějakému druhému autu asi o 10m dál, kde seděl řidič v zaparkovaném autě, asi čekal na manželku, a měl stočené okýnko, což byla jeho smůla, protože tenhle pán k tomu okýnku přišel, naklonil se k němu a začalo mu to říkat z 20cm do obličeje.

00:04:07,650 Nečekal jsem na to, jak to dopadne, protože jsem měl svých starostí dost, a jel jsem domů a cestou v autě jsem si říkal: "proboha, ten člověk neumí žebrat!"

00:04:17,790 Ten člověk je naprostej tragéd.

00:04:20,250 Já mívám v kapse třeba kovovou padesátikorunu a kdyby ten pán trošku se snažil, tak jsem mu ji dal.

00:04:27,070 Žebrákům totiž občas almužnu dávám. Ne těm, co jenom klečí a mají před sebou klobouk. To mi připadá jako docela obyčejné citové vydírání. A kdo trošku poměry zná, tak ví, že mnozí z nich nejsou nijak postižení, že to mají prostě jako business model. Ale rád dám žebrákovi, který se trošku snaží. Zažil jsem pána, který u obchodního centra odvážil lidem od aut košíky a lidi mu rádi těch 10 korun nechali od cesty, že nemuseli sami.

00:04:55,800 Někdy ocením dobrou historku a někdy ocením prostou pravdu. Když mi ten člověk řekne "hele, kámo, já si potřebuju dát něco k pití a já prostě nemám prachy". Jenže ten člověk udělal všechno špatně. Všechno, co mohl, udělal špatně. Takže nastává čas na praktickou radu.

00:05:18,050 Pokud budete někdy žebrat, a to se může stát nejenom tehdy, když se z vás stane žebrák, ale jsou situace... Když opravdu jdete z čundru, nemáte s sebou už ani korunu, něco se stane a okolnosti se seběhnou tak, že vám opravdu bude chybět 20 korun na lístek na vlak.

00:05:39,550 A v takové situaci vám prostě nezbyde nic jiného než žebrat, a pak se vám tyhle informace budou hodit.

00:05:46,710 Za prvé, když žebráte na takovém místě, jako je například parkoviště u obchodního domu, tak počítejte s tím, že lidé jsou myšlenkami někde jinde. Lidé nejsou myšlenkama někde u charity, ale už jsou myšlenkama doma a rádi by odjeli, protože když absolvujete hodinový nákup v obchodním domě, tak jste rádi, že budete doma. Takže v takové situaci musíte žebrat stručně. Bod číslo 1: zaujměte pozornost!

00:06:16,850 Ideálně tím, že slušně pozdravíte a řeknete "nezlobte se, chci se vás na něco zeptat, chci vás o něco požádat" - to ten člověk udělal dobře. Jakmile zaujmete pozornost, tak můžete pokračovat. Pokud nezaujmete, jděte pryč. Žebrák, který není slušný, ale který si svoji almužnu vymáhá, tak se pohybuje na velmi tenké hranici mezi žebráním a loupeží. Pokud si ji vymůže násilím, je to loupež. Ale jakmile zaujmete pozornost, tak máte

00:06:47,680 Několik sekund na to, abyste řekli, o co vám jde.

00:06:52,550 Neomlouvejte se, neokecávejte to, na parkovišti na to nemáte čas. Běžte rovnou k věci a řekněte, o co vám jde: "dobrý den, nezlobte se, já bych vás chtěl požádat, jestli byste nemohli postrádat 40 korun" - OK, je to nejjednodušší a možná budete mít úspěch. Možná ne, možná ano. Pokud chcete, přidejte nějakou historku. Víte, té historce stejně nikdo neuvěří a vy jí říkáte jenom proto,

00:07:22,640 Abyste za almužnu předvedli nějaké umělecké číslo, nějaký výkon. Prostě toho člověka buďto pobavte, nebo ho dojměte. Na parkovišti u obchodního domu nemáte prostor na dojímání, musíte ho pobavit - a pobavíte třeba upřímností. Kdyby ten člověk po tom, co se mě zeptal, jestli se může na něco zeptat, položil prostou otázku "mohl byste mi dát 50 korun?", tak možná budu trošku váhat, ale třeba řeknu JO. Když ji budu mít v kapse, není problém.

00:07:54,060 Když to řekne dvěma, třema větama a nějak to opepří a něco zajímavého k tomu přidá, tak svoji naději na úspěch zvýší. To tenhle neudělal a místo toho jenom opakoval, že se mě chce na něco zeptat a jestli se mě může na něco zeptat, čímž mě během dvou nebo tří opakování, jak se říká, ztratil, a o jedno opakování později mě, s prominutím, nasral. Kdyby býval šel rovnou k věci, mohl bych uvažovat o tom, že mu tu almužnu dám.

00:08:22,300 Takže rada číslo 1: "Buďte struční!"

00:08:25,910 A druhá rada: jeho chování bylo naprosto nepřijatelné ve chvíli, kdy šel za mnou mezi auta. On chtěl almužnu, velmi pravděpodobně, a choval se tak, že ve mně vyvolal pocit ohrožení, což nesmíte! Pocit ohrožení vyvoláváte, když chcete někoho přepadnout nebo oloupit. Když chcete někoho požádat o milodar, musíte se chovat tak, aby ten dotyčný neměl sebemenší důvod pochybovat o vašich čistých úmyslech.

00:08:57,120 Vy jako žebrák nesmíte vyvolat v tom člověku pocit ohrožení. Nesmíte mu narušit jeho intimní zónu, nebo ho třeba, jako on mě, nesmíte vystavit do pozice, kdy nemá moc možností k útěku či úniku. Ten člověk mě svým postojem a chováním dostal do situace, kdy jsem musel přemýšlet nad tím, jestli není bezpečnostním rizikem. Jestli třeba mezi těma dvouma autama nevytáhne kudlu a zblízka mě bodne, což se stát může, i když to je málo pravděpodobné, ale stát se to může.

00:09:28,120 Prostě tohleto se nedělá. Takže nakonec malá rekapitulace:

00:09:33,970 Za prvé, žebrejte rychle, nezdržujte ty lidi. Za druhé: neobtěžujte je! A za třetí: lidé ocení upřímnost nebo dobrý příběh.

00:09:46,760 A já vám přeju, abyste nikdy informace z tohodle Faktoidu nemuseli použít.