Faktoid

Přepis

Přepis pořízen nástrojem Přepisovatel.

00:00:22,730 Když se řekne lidojed, tak si většina lidí představí domorodce na tichomořském ostrově, kteří tancují okolo kotle, kde vaří nebohého misionáře. Jenže ono to není tak úplně jednoznačné a exotické chování, jak by z téhle té domněnky mohlo vypadat.

00:00:43,190 Pojídání jedinců stejného druhu, neboli kanibalismus, není v přírodě nic neobvyklého.

00:00:51,070 Většinou se objevuje u dravců, ale kanibalismus provozují třeba i slepice.

00:00:57,430 Kanibalismus u lidí se nazývá též antropofagie, neboli lidojedství, a může mít trojí důvod, za prvé hlad, za druhé rituální důvody a za třetí, což vás možná překvapí, medicínské důvody.

00:01:15,420 Právě rituální důvody, kdy se věřilo, že pozřením těla padlého nepřítele na vás přejde jeho síla, si nejčastěji spojujeme s těmi "divochy" v uvozovkách na Papui Nové Guineji a podobně. Jenže ze stejných důvodů se provozoval kanibalismus i na našem území, a to i poměrně nedávno, protože některé nálezy jsou datovány třeba 800 let před naším letopočtem.

00:01:45,270 Rituální kanibalismus nakonec z Evropy vymizel úplně a udržoval se opravdu už jenom někde na těch tichomořských ostrovech, kde se místy a ve vzácných případech odehrával ještě v 70. či 80. letech 20. století. Poměrně častý byl kanibalismus, bohužel, v těžkých dobách, například války nebo hladomoru, kdy se někteří lidé proto, aby sami přežili, uchýlí k pojídání jiných lidí.

00:02:17,130 Pro oba příklady nemusíme chodit daleko, stačí připomenout hladomor na Ukrajině, v tehdejším Sovětském svazu, kde jsou dochována svědectví o případech, kdy lidé ze zoufalství a z hladu buďto pojídali zemřelé členy rodiny nebo nalezená těla, popřípadě se dopouštěli i vražd na slabých jedincích, kteří by podle nich stejně brzo zemřeli. Něco podobného

00:02:46,790 se dělo během druhé světové války v Leningradu. Když byl Leningrad blokován německou armádou, tak v důsledku nedostatku jídla i v Leningradu docházelo ke kanibalismu a k případu pojídání lidí. A protože šlo o Sovětský svaz, tak všechny tyto případy byly intenzivně popírány a byly zároveň veřejným tajemstvím. Dokonce se říkalo, že když v Leningradě potkáte

00:03:17,050 dobře živeného člověka, tak je jasné, proč je tak dobře živený. Nakonec bylo několik set lidí odsouzeno právě za kanibalismus.

00:03:28,810 V České republice jsme naštěstí takto vypjaté případy nezažili, ale i přesto máme příklady kanibalismu z moderní doby.

00:03:39,660 Asi nejznámější případ je případ sériového sexuálního vraha Ladislava Hojera,

00:03:46,220 který jednu svoji oběť zohavil, vyříznul z ní části těla a ty si pak doma uvařil a pokoušel se je sníst, ale nechutnaly mu.

00:03:57,360 Další případ je z 90. let, kdy Ralf Huse, německý občan, na Klatovsku unesl romskou dívku, kterou zavraždil, vyříznul z její ruky kus masa, a to maso snědl a tělo zahodil. Za tento čin byl dopaden a potrestán vězením, ovšem u pana Huseho jde pravděpodobně o nějakou psychickou úchylku, neboť tvrdí, že po smrti chce být sněden.

00:04:26,820 Méně známý je případ Josefa Kulíka, což byl všeobecně zanedbaný člověk, který vychodil čtyři třídy základní školy, a následně se pohyboval po různých ústavech a nápravných ústavech a vězeních, takže kvůli svým pobytům ve vězení za různé přečiny, včetně krádeží a pokusu o vraždu, nastoupil na vojnu až velmi pozdě, až někdy ve dvaatřiceti letech.

00:04:56,970 V červenci 1963 se měl z opušťáku vrátit ke svojí posádce, ale ve vlaku usnul a dojel až do Pardubic. Z pardubického nádraží došel až do Rosic a tam se rozhodl, že se vloupá do odstaveného vagonu a přespí tam. K tomu vagonu za chvíli dorazili dva chlapci, 6 a 9 let. Chtěli si tam hrát, a Kulík je pod nějakou záminkou nalákal do toho vagónu, vagon zamknul a pak je jednoho po druhém

00:05:28,180 zavraždil sekyrou a nožem. Když je zavraždil, tak jejich těla rozřezal a části těch těl si opekl na ohníčku, který rozdělal pomocí starých pohřebních věnců, které ukradl na nedalekém hřbitově. Pak z místa činu utekl, vagon zamknul a přespával různě po polích a snažil se dostat domů, do vesnice, ze které pocházel, což bylo nedaleko od Terezína. Asi po čtyřech dnech došel téměř k té vesnici

00:05:59,040 a u jiné obce usnul v poli, kde ho přejel traktor. On toto přejetí přežil, dostavil se do nemocnice k ošetření, a tam ho zadrželi, protože mezitím už v Pardubicích objevili ten zamknutý vagon a zbytky těl. Tyto případy jsou spíš případy nějakého vyšinutí či deviantních vrahů, kteří pojídají své oběti nikoliv snad z hladu nebo z nutnosti

00:06:29,130 nebo z rituálních důvodů, ale z důvodu, řekněme, nějaké své úchylnosti. Ale i na našem území se ještě ve 20. století odehrál případ, který je s kanibalismem spojován. Šlo o případ z Třebíče, známý jako případ z Kohnova mlýna, kdy se v roce 1925 ukázalo, že zmizení dvou bratrů není jen tak samo sebou. Bratři se nikam neodstěhovali, ale byli zavražděni právě lidmi, kteří v tomto

00:07:00,090 takzvaném Kohnově mlýně žili.

00:07:03,150 Kohnův mlýn byl tehdy už nefunkční mlýn a v době předcházející první světové válce se z něj stala ubytovna pro místní chudinu a přistěhovalce a podobné lidi, takže je jasné, že ačkoliv budova stojí téměř v centru města, tak poměry, které tam panovaly, odpovídají spíš známým domům hrůzy někde na periferii, protože obyvatelstvo bylo často negramotné,

00:07:33,140 nevzdělané, nepracující a holdující alkoholu. V tomto mlýně žila skupina lidí, jejíž jádro tvořili otec a dva synové, a k nim se připojovali různí další lidé. A právě v roce 1925 se ukázalo, že tato skupina zavraždila zmíněné bratry a pohřbila je na dvoru toho mlýna, kde byly obě mrtvoly taky nalezeny, a při výsleších se

00:08:03,460 někteří z nich přiznali, že to nebyli jediné oběti. Vražda obou bratrů se odehrála v roce 1919 a údajně už o několik let dřív tato skupina zavraždila i další lidi. Mělo jít údajně až o sedm židovských uprchlíků z Haliče, kteří se v průběhu první světové války z toho zaostalého kraje přestěhovali právě do Třebíče, a někdo z té skupiny vrahů si měl všimnout, že někteří židovští uprchlíci

00:08:34,850 mají třeba zlaté prsteny a aspoň nějaký majetek, a tak v jejich hlavách uzrál nápad, který plně odpovídal jejich myšlenkové úrovni, tedy že některé ty uprchlíky zabíjí a jejich majetek si přivlastní. Vycházeli z jednoduché úvahy, totiž že v dobách chaosu a války nebude nikdo shánět židovské uprchlíky, že stačí říct, že prostě už odešli jinam, a nikdo po nich nebude pátrat. A během výslechů

00:09:05,250 podezřelých se někteří z nich přiznali k tomu, že nejenom tyto židovské uprchlíky zabíjeli a kradli jim majetek, ale že zároveň jejich těla porcovali, nakládali do soli a prodávali. Opět je na místě připomenout, že byl konec první světové války, maso bylo vzácné, dokonce se v té době obchodovalo s psím masem, a právě jeden obchodník se psím masem bydlel naproti Kohnovu

00:09:35,300 mlýnu a měl údajně odebírat to naložené lidské maso a prodávat ho jako maso psí, popřípadě ho udit a prodávat ho ještě dráž jako uzené maso. A zbytky těl, které se nedaly naložit, pachatelé snad rozsekali, rozemleli a měli je vhodit do řeky. V tehdejším tisku to vzbudilo obrovský ohlas, psalo se o Třebíči jako o doupěti kanibalů. Tisk velmi živě sledoval všechno to, co se k případu objevilo,

00:10:05,830 a nakonec u soudu dostali tři hlavní obžalovaní tresty doživotí. Následně se prokurátor odvolal, žádal tresty smrti, takže původní rozsudek byl zrušen. Dostali trest smrti, a ten jim Masaryk svojí milostí zmírnil opět zpátky na trest doživotí. Dva z pachatelů pak nakonec ve vězení zemřeli, ten třetí se dočkal podmínečného propuštění

00:10:35,850 ze zdravotních důvodů, a jeho propuštěním vlastně celý případ a jeho mediální pokrytí končí. Jaký byl osud dalších obžalovaných, to už se nikde nedá dohledat. Případ byl skoro zapomenutý až do 90. let, kdy se o něj začala opět zajímat média a vytáhla ho na světlo boží, ovšem v takové té dryáčnické, šestákové podobě. Opět se omílalo téma kanibalismu a

00:11:06,010 lidského hyenismu a podobných věcí,

00:11:09,630 a tím se případ zase vrátil trošku do povědomí lidí. Dokonce jeden díl seriálu Četníci z Luhačovic, což si prosím nepleťte s Četnickými humoreskami, to je jiná disciplína, tak právě v jednom díle Četníků z Luhačovic je tento případ zpracován. Nutno říct, že dosti velkou nadsázkou a s dosti velkými změnami. Bratři pachatelé byli v tomto případě jenom dva a motivy byly jasně

00:11:39,800 antisemitské. A v tomhletom veřejném povědomí trošku zaniká informace, že pachatelé byli odsouzeni pouze za vraždu těch dvou bratrů, za tu poslední vraždu z roku 1919,

00:11:54,360 ke které se našla i těla obětí. Tuto dvojitou vraždu tedy soud měl za prokázanou, za dokázanou, a za tu pachatele odsoudil.

00:12:06,460 Případ zmizelých židovských uprchlíků, zavražděných a rozporcovaných a prodaných jako psí maso, se v rozsudku nijak neprojevil, protože kromě výpovědi samotných obžalovaných nebyl jiný důkaz. Nepodařilo se najít ani majetek Židů, nepodařilo se najít ani zbytky jejich těl, nepodařilo se najít nic, a dokonce v únoru 1925 vyšel článek o tom, že se prozkoumávala

00:12:37,320 totožnost zavražděných Židů a vědělo se nebo zjistilo se, že Židů do Třebíče přišlo okolo pěti set, a když se vraceli do Polska, tak údajně nechyběl žádný. Otázka je, nakolik tato informace měla uklidnit mínění veřejnosti, a nakolik se zakládala na pravdě. Ale, jak říká staré kriminalistické moudro, když není tělo, není vražda. A tak, ačkoliv je případ třebíčských kanibalů velmi zvláštní a velmi drastický

00:13:08,890 a velmi, řekl bych, novinářský vděčný, tak je nutno za něj připsat "údajně" kanibalský, protože kanibalismus nebyl přímo prokázán a zmínky o něm zazněly pouze z úst obžalovaných, kteří na sebe během procesu a během výslechů házeli všechno možné. Co se tedy v Třebíči na konci první světové války v Kohnově mlýně dělo, to se už asi nedozvíme nikdy. Dva obvinění

00:13:38,900 mluvili o vraždách Židů, další to popřeli. Důkazy se nikdy nenašly, takže nevíme. Mohlo se to stát, ale prokázané to není.

00:13:51,610 A když už jsem předtím zmínil medicínský kanibalismus, pojďme ho trošku rozvést. Za jeho zakladatele je považován Paracelsus, švýcarský lékař, který položil základy mnoha medicínským oborům a který razil zásadu léčit podobné podobným, proto na některé lidské nemoci předepisoval podání části těl již zesnulých lidí. Šlo především o krev, u které se věřilo, že je nositelem

00:14:21,970 životní síly, a člověk, kterému životní síla již schází, tak může právě popíjením krve získat novou životní sílu. Tady je možné vidět i paralelu například s příběhem Alžběty Báthoryové, čachtické paní, která se údajně měla koupat v krvi panen proto, aby získala sama životní sílu a mládí. Mezi 16. a 18. stoletím údajně byla poptávka po částech lidského těla velmi vysoká. V tehdejších lékárnách se

00:14:52,140 nacházely vývary z vlasů nebo namleté kosti, popřípadě lidské sádlo, které mělo mít téměř zázračné účinky. Nakonec s rozvojem lékařství a civilizace byly tyto praktiky opuštěny. Přesto někteří filozofové a odborníci říkají, že medicínský kanibalismus de facto nevymizel, akorát dostal jinou podobu, a odkazují například na krevní transfuze nebo transplantace orgánů. I v tomto případě.

00:15:22,870 je část těla nějakého člověka použita pro zlepšení zdraví člověka jiného. Tady samozřejmě nejde o lidojedství, o antropofagii, ale jestli jde nebo nejde o kanibalismus, to už nechám na vás.