Co je to podcast, babičko?
Než se začnete rozčilovat, proč se domovské stránce říká blog a proč se místo románu říká knížka, tak byste měli vědět, proč se rozhovorům říká podcast...
Přepis pořízen nástrojem Přepisovatel.
00:00:21,620 Vyrůstal jsem v Nymburce a už jenom z toho faktu, že to takhle říkám, poznají ti, kteří Nymburk znají, že mluvím pravdu. Jak?
00:00:32,040 No je to jednoduché, kdybych nebyl z Nymburka, tak řeknu, že jsem vyrůstal v Nymburku. Stejně tak moje babička pocházela z Mělníka a lidé v její generaci nikdy neřekli, že bydlí v Mělníku. Oni dokonce ani neřekli, že bydlí v Mělníce. Pro ně to vždy a zásadně bylo na Mělníce, takže s babičkou a s dědou se jezdilo na Mělník, a když jsme tam byli, tak jsme byli na Mělníce.
00:01:02,170 Nikoliv v Mělníku. A stejně tak když jsme jeli do Nymburka, tak jsme byli v Nymburce, nikoliv v Nymburku. Platí, že pro lidi, kteří z těchto měst nejsou, je tohleto velmi podivné; lidi z ostatních koutů české republiky naprosto automaticky říkají v Nymburku, protože tak by se to správně mělo skloňovat, ale roduvěrný Nymburkák řekne pouze a jedině v Nymburce. Stejně tak můžete jet do Budějovic.
00:01:32,890 Ti z vás, kteří se o jazyk trošku zajímají, možná budou vědět, že se nejezdí do Budějovic, ale do Budějic a pouze ti, kteří v Budějovicích nebo v okolí žijou vědí, že se neříká ani do Budějic, ale do Budějc: to i mezi J a C se nevyslovuje: Budějce. Tyhlety drobné jazykové odchylky vám mohou připadat jako takové zábavné cvičení pro lingvisty, ale někdy,
00:02:03,330 Někdy vám můžou zachránit život. Příklad je doložen už někdy z biblických dob, kdy jakýsi Gileád dobyl jordánské brody, a když někdo z uprchlíků chtěl přebrodit, tak se ho jeho vojáci zeptali: Jsi efraimec? A když odpověděl "nejsem", tak si to potřebovali ověřit. Tak mu řekli: "řekni šibolet". Jenže efrathajští tuhle výslovnost neznali a řekli "sibolet".
00:02:33,680 No a když řekli sibolet, tak to byla špatná odpověď a stálo je to život. A od té doby se těmhle jazykovým prostředkům, které odlišují naše od cizích, říká obecně šibolety (shibboleth).
00:02:49,400 Používají se, dalo by se říct, bohužel velmi často ve spoustě konfliktů. Právě specifická výslovnost určitých slov slouží k rozlišování mezi naším a nepřátelským.
00:03:03,480 Nemusíme chodit úplně daleko. Ve válce na Ukrajině se používá pro rozlišení výslovnost slova паляниця, což je druh pečiva. Ukrajinec to vysloví jako [paljanycja] rus jako [paljanica]. Šiboletem nemusí být jenom správná výslovnost, ale i třeba znalost. Například při jednom islamistickém masakru v obchodním domě v Keni rozeznávali útočníci muslimy od nemuslimů tak, že se jich ptali, jak se jmenovala
00:03:33,980 Mohamedova matka.
00:03:35,930 Kdo nevěděl, byl považován za nemuslima a byl zabit.
00:03:41,350 Takže kdyby se snad stalo, že někdy České Budějovice vyhlásí nezávislost a propukne občanská válka, tak si ve svém vlastním zájmu prosím, pamatujte,
00:03:53,130 Že to jsou [Budějce].
00:03:55,610 Nikoliv [Budějice] a podle toho, která strana vás zajme, tak použijte tu správnou variantu.
Než se začnete rozčilovat, proč se domovské stránce říká blog a proč se místo románu říká knížka, tak byste měli vědět, proč se rozhovorům říká podcast...
Psychické nemoci mají zvláštní pozici. Na jednu stranu jimi lidé lehkomyslně hází, tenhle je depkař, tamten schízuje, tihle mají OCD a ostatní jsou blázni - a ani si neuvědomují, co vlastně říkají. Zároveň se ale psychických nemocí a nemocných neskutečně bojí a straní. A k tomu všemu většina lidí o psychických nemocích skoro nic neví; nerozlišují, jestli je někdo dekompenzovaný schizofrenik, oligofrenik, nebo jestli má depresi, všechno pro ně spadá do škatulky "psychiatrické problémy" a jsou schopni se k člověku s depresí chovat, jako by měl bludy...
Přidejte si k tomu neuvěřitelné množství mýtů, nesmyslů a "lidových moudrostí", atmosféru stigmatizace psychických nemocí a zároveň pohrdání "bláznama", a máte přesný obraz společnosti, kde lidé s psychickými nemocemi trpí víc, než by museli: bojí se vyhledat léčbu a často se oprávněně bojí, že léčba na nich nechá vypálený cejch: "Je to blázen!"
Jsou témata, u kterých si každý myslí, že o nich je dostatečně informován na to, aby se mohl vyjádřit. Takhle třeba získali lidovci, bůhví proč, dojem, že jsou povoláni vyjadřovat se k záležitostem, jako je stejnopohlavní manželství nebo užívání drog.
Zrovna to druhé téma rezonuje veřejným prostorem a vyjadřují se k němu všichni, ovšem jen málo lidí informovaně, a naprostý zlomeček lidí kompetentně.
Cílem Faktoidu je říct něco zajímavého - a snad se mi to podaří i tentokrát. Tento Faktoid bude věnovaný drogám. Ale ne v takovém duchu, v jakém to předvádí osvětové příručky, televizní seriály a přednášky policajtů na střední škole. Zkusím vám předat informace, které najdete třeba v Klinické toxikologii, v učebnicích psychiatrie, adiktologie, v lékopisech a v dalších odborných materiálech. Neřeknu vám, co je "mňaučko" a jak se účinkem liší od "párna", ale budete mít hrubý přehled a orientaci v drogách, jejich typech a jejich účincích.
Informovanost, věcná a nehysterická, je totiž podle mne nejlepší prevence.
(O hudební doprovod se postarali: Plastici, Progress, Vanessa, Zdeněk Liška, Pink Floyd a Blue Oyster Cult. Obrazový doprovod: Midjourney.)
Speciální epizoda Faktoidu, tentokrét s tématem "vraždy" a s několika ilustračními příběhy, abyste, až zase bude probíhat médii nějaký kriminální případ, nepodléhali pokušení říkat něco o zkaženosti dnešní doby a idealizovat si dobu minulou.
Co si počít s nadcházející letní sezónou? A co se sezónou dovolených, hub a klíšťat?
Nula celá jedna čtyři šest jedna čtyři šest jedna čtyři šest jedna čtyři šest jedna čtyři šest jedna čtyři šest jedna čtyři šest ... Krát 999
Když už něco děláte, tak si o tom aspoň něco zjistěte!
Revoluce nevznikají samy od sebe; vždy je pohání někdo, kdo si usmyslel, že je potřeba změnit svět, a že to udělá. Revoluce nedělá lid, ale fanatismus a omezenost chytrých lidí. Ta největší sice proběhla před stopěti lety, ale málokdo dnes ví, jak k ní došlo a proč. Hlavně z toho důvodu, že sedmdesát let ji popisovali ti, kteří v ní zvítězili, a popisovali ji jako nevyhnutelný jev, ke kterému muselo dojít. To, co nás ve škole o ní učili, můžete z valné většiny zahodit - ale přesto tu historii musíme znát, protože možná není tak úplně historií.
Prameny + doporučení autoři a autorky: Zubov, Pipes, Applebaum, Mitrofanov, Volkogonov, ...