SPECIÁL: Když je člověk na konci sil
Někdy ty věci, co se jeví být jako naprosto jednoduché, jsou hrozně moc složité. Víte, jak složité je zabít člověka? Nota bene když tím člověkem jste vy sami?
Přepis pořízen nástrojem Přepisovatel.
00:00:00,60 Hoří nám cukrovar šála lála hoří nám cukrovar šála lalalala. Myslíte si, že mi hráblo? Tak dost možná jo, ale nesouvisí to s tím, že zpívám. Tuhletu parodii na známou písničku jsem si zvolil proto, abych uvedl dnešní téma. Dneska bych se rád věnoval té nejzbytečnější informaci, kterou znám.
00:00:27,600 Vždycky si u toho vzpomenu na to, jak mi babička vyprávěla, jak kdysi na Mělníce hořel cukrovar a od té doby si prostě myslím, že cukr hoří. Jenže ono to tak úplně není. Když si vezmete kostku cukru a zapalovač a zkusíte tu kostku cukru zapálit, tak zjistíte, že se škvaří, uhelnatí, prská, taví se, odkapává, ale nehoří. Přitom kostkový cukr je obyčejná sacharóza, tedy jednoduchý uhlovodík,
00:01:01,240 Který by se měl dát zapálit a měl by hezky hořet, jako hoří i ostatní uhlovodíky. Jenže cukru se nechce. Přesto může hořet a je na to jednoduchý fígl, který jsem rád předváděl v hospodách. Když se ještě v hospodách kouřilo a dávali vám k čaji kostkový cukr, tak jsem vždycky společnost v pokročilé hodině vyzval, jestli někdo dokáže zapálit kostku cukru. Kolegové u stolu se různě pokoušeli škrtat a zapalovat.
00:01:31,250 Ale nedařilo se a pak jsem přišel já, protože já ten fígl znám a jakoby mimoděk jsem kostku cukru vyválel v popelníku, v tom popelu z cigaret, škrtnul jsem zapalovačem - a kostka cukru hořela.
00:01:45,490 Čímž jsem pravidelně vyvolal údiv a kdybych se byl sázel o pivo, že zapálím kostku cukru, tak už dneska mám dávno cirhózu. Ten fígl, jak už jistě tušíte, je právě v tom cigaretovém popelu. V popelu jsou ionty některých kovů. Tvrdí se, že trojmocné železo, a to právě způsobuje to, že cukr začne hořet. Nikoliv snad, že by přímo vstupovalo do reakce, ale funguje pouze jako katalyzátor.
00:02:15,820 Tedy jako látka, která musí být přítomna k nějaké reakci, ale vlastně do samotné reakce buďto nevstupuje, nebo z ní vystupuje jako v původním stavu. Zkuste si to, uvidíte, že ten cigaretový popel opravdu způsobí to, že kostka cukru bude hořet.
00:02:33,570 A perlička na závěr za tuhletu informaci mám slíbenou jednu velmi zvláštní odměnu, tak jsem zvědavej.
Někdy ty věci, co se jeví být jako naprosto jednoduché, jsou hrozně moc složité. Víte, jak složité je zabít člověka? Nota bene když tím člověkem jste vy sami?
Chcete zkusit, jak účinkují španělské mušky? Vsadím se s vámi, že nechcete... Myslím ty opravdové. Ne nějaký lektvar z cukru a L-argininu, co se pod názvem "španělské mušky" prodávají se spikleneckým pomrkáváním v různých sexshopech...
Ani Praha, ani Plzeň, ani Levý nebo jiný Hradec, dokonce ani Brno, Roudnice, Litoměřice nebo Písek...
Dvanáctá epizoda není tuctová, neboť se v ní dozvíte, kdo za volantem sedí v klobouku a proč to, u všech všudy, dělá...
Za jak dlouho se dozvíme, že zmizelo Slunce?
Nikdo nechce chodit do práce na šestou. Ale nemůže za to ani starej Procházka, ani nebohá domácí zvířata. Je to jen tradice, u které se vlastně ani neví, jaký má smysl, ale změnit ji by dalo hrozně moc práce, tak se čeká, až zdechne sama.
A vůbec, proč není nula třeba ta Kelvinova? Mohli jsme mít krásných letních 300...
Co máte raději? Zákaz odbočení doleva, nebo přikázaný směr jízdy? Co vám dává na křižovatce větší svobodu? Neměli bychom raději zakázat zakazování zákazů?
Venuše, odpradávna spojovaná s ženským principem, není moc příjemné místo. Vysoké teploty, žíravá atmosféra, a k tomu všemu má rok kratší než den a otáčí se obráceně než ostatní planety...
Houby s octem prý nesouvisejí s nakládanými hříbky, ale s biblickým obrazem římského vojáka, který podává Kristovi na kříž houbu, namočenou v octu. A "být v prachu" je prý od biblického "... v prach se obrátíš". Nechci se s akademiky přít, ale jednou jsem viděl jednoho, kterému se za patama zaprášilo a zmizel, doslova, v prachu...
Nesou mlíko pod vodou... Což je tedy další záhada, o které nevím, co si mám myslet, ale dejme tomu. Tentokrát ale nechci dumat nad tím, jak mohou krávy nosit mléko pod vodou, ale o kravách to bude. A zejména o jedné jejich povahové vlastnosti.
Až budete jednou bloudit pouští, vzpomeňte si na tuto epizodu. Sice vám neporadí, jak to udělat, abyste nebloudili, ale budete alespoň vědět, proč bloudíte. Člověku se pak lépe snáší strasti pouště, když ví, kde dělá chybu...
Já vím, tohle měla být první epizoda, ale tak nějak to vyšlo, že zkrátka není. Ale lepší pozdě, nežli později.
Pes je jedno z nejdéle domestikovaných zvířat. Někdy se říká, že si pes a jeho pán začnou být časem podobní - člověk je psím pánem už zhruba 13 000 let. Jsme si za tu dobu podobní? A v čem?
Proč si pamatujeme jen málo věcí, co se nám staly před desátým rokem, a skoro nic z toho, co jsme zažili do tří let? Je to tím, že jsme staří a prostě jsme je jen někam zatlačili do nevědomí? Nebo nám něco brání si je vybavit?