Máme zakázat zákazy?
Co máte raději? Zákaz odbočení doleva, nebo přikázaný směr jízdy? Co vám dává na křižovatce větší svobodu? Neměli bychom raději zakázat zakazování zákazů?
Přepis pořízen nástrojem Přepisovatel.
00:00:00,680 V kalifornské poušti jsem přijel do motelu večer a teploměr ukazoval rovných 100 stupňů.
00:00:13,820 Samozřejmě, nevařila se voda, protože v Kalifornii a tam se stejně jako v celých Spojených státech používá Fahrenheitova stupnice.
00:00:24,470 Vzoreček pro přepočet Fahrenheita na Celsia jsem se naučil, ale zajímalo mě v tu chvíli, jak na to vlastně ten Fahrenheit přišel, že to bude zrovna takhle. A tak jsem pátral a zjistil jsem následující.
00:00:39,490 Daniel Gabriel Fahrenheit byl nástrojář německý, který vyrobil první rtuťový teploměr a hledal nějakou vhodnou stupnici. A náhoda ho zavedla k dánskému astronomovi, který se jmenoval Römer, a ten už měl nějakou stupnici vymyšlenou. V jeho stupnici byl bod varu vody rovný 60 stupňům. 60 bylo tehdy takové dobré číslo, dobře se s ním počítalo, dá se dělit dvojkou, trojkou, čtyřkou, šestkou, pětkou, vším možným, stejně tak máme 60 minut za hodinu.
00:01:10,210 A otázka byla: co s nulou?
00:01:12,750 0 mohla bejt naprosto libovolná a tak se Römer rozhodl, že to bude teplota nižší, než jakou kdy v Dánsku naměřil. Důvodem bylo, že on si zaznamenával teploty a neměl rád v těch záznamech záporná čísla, takže nejmenší teplota prostě pro něj byla 0 a všechny ostatní teploty v Dánsku byly kladné. Kromě toho varu vody měl Römer na své stupnici ještě teplotu mrznutí, což bylo nějakých 7 a půl stupňů. A lidské tělo v jeho stupnici mělo 22 a půl stupně.
00:01:43,260 Takže pán, který neměl rád záporná čísla v teplotách, předal svoji stupnici panu Fahrenheitovi, kterému se to velmi líbilo, ale zase pro změnu neměl rád zlomky. Takže celou Römerovu stupnici vynásobil 4, takže voda mrzla při 30 stupních, lidské tělo mělo teplotu 90 stupňů. A potom z nějakýho důvodu vynásobil všechno 16/15, takže voda mrzla při dvaatřiceti stupních a lidské tělo mělo
00:02:13,400 196 stupňů. To, že se voda vaří při nějakým bambilionu mu bylo úplně jedno. Byl připraven ukázat svůj výtvor v londýnské královské společnosti, ale došlo mu, že stále vlastně nemá zdůvodněno, kde je ta 0 a proč je zrovna tam. A tak vlastně nakonec z nouze přišel s vysvětlením, že 0 je teplota, kterou má směs ledu, vody a chloridu amonného. A pak mu došlo, že teplota varu.
00:02:43,980 Vody v jeho stupnici má 212 stupňů. Tak se rozhodl, že to bude druhý referenční bod jeho stupnice místo teploty těla, kterou mezitím teda zpřesňováním měření zjistil, že to je 98,6 stupňů. Takže shrnuto: na Fahrenheitově stupnici neznamená 100 vůbec nic. Něco znamenalo 96, ale teďka už to neznamená, no a 0 je prostě větší zima, než kterou kdy změřili v Dánsku, což,
00:03:14,190 Uznejte sami, je velmi elegantní stupnice pro měření teplot. A praktická.
Co máte raději? Zákaz odbočení doleva, nebo přikázaný směr jízdy? Co vám dává na křižovatce větší svobodu? Neměli bychom raději zakázat zakazování zákazů?
Venuše, odpradávna spojovaná s ženským principem, není moc příjemné místo. Vysoké teploty, žíravá atmosféra, a k tomu všemu má rok kratší než den a otáčí se obráceně než ostatní planety...
Houby s octem prý nesouvisejí s nakládanými hříbky, ale s biblickým obrazem římského vojáka, který podává Kristovi na kříž houbu, namočenou v octu. A "být v prachu" je prý od biblického "... v prach se obrátíš". Nechci se s akademiky přít, ale jednou jsem viděl jednoho, kterému se za patama zaprášilo a zmizel, doslova, v prachu...
Nesou mlíko pod vodou... Což je tedy další záhada, o které nevím, co si mám myslet, ale dejme tomu. Tentokrát ale nechci dumat nad tím, jak mohou krávy nosit mléko pod vodou, ale o kravách to bude. A zejména o jedné jejich povahové vlastnosti.
Až budete jednou bloudit pouští, vzpomeňte si na tuto epizodu. Sice vám neporadí, jak to udělat, abyste nebloudili, ale budete alespoň vědět, proč bloudíte. Člověku se pak lépe snáší strasti pouště, když ví, kde dělá chybu...
Já vím, tohle měla být první epizoda, ale tak nějak to vyšlo, že zkrátka není. Ale lepší pozdě, nežli později.
Pes je jedno z nejdéle domestikovaných zvířat. Někdy se říká, že si pes a jeho pán začnou být časem podobní - člověk je psím pánem už zhruba 13 000 let. Jsme si za tu dobu podobní? A v čem?
Proč si pamatujeme jen málo věcí, co se nám staly před desátým rokem, a skoro nic z toho, co jsme zažili do tří let? Je to tím, že jsme staří a prostě jsme je jen někam zatlačili do nevědomí? Nebo nám něco brání si je vybavit?