Co je to vlastně "Faktoid"?
Já vím, tohle měla být první epizoda, ale tak nějak to vyšlo, že zkrátka není. Ale lepší pozdě, nežli později.
Přepis pořízen nástrojem Přepisovatel.
00:00:07,180 Až budete někdy bloudit pouští a budete se snažit dojít k nejbližší oáze a půjdete stále rovně, tak se vám stane, že po čase narazíte na stopy v písku, a když je budete zkoumat blíž, zjistíte, že to jsou vaše stopy. Že jste zkrátka došli do toho místa, odkud jste vyšli.
00:00:32,090 Totéž se děje i v lese a totéž se děje všude, kde člověk nemá na obzoru žádný orientační bod, za kterým by šel. Třeba v té poušti. Poušť je stále stejná. Nevidíte na obzoru nic, čeho byste se mohli chytit, a tak jdete, jdete, a s nejlepším vědomím a svědomím si myslíte, že jdete stále rovně, ale ve skutečnosti děláte kruh. Což samo o sobě zajímavé je, ale ještě zajímavější je,
00:01:01,470 Že naprostá většina lidí, když je takhle ponechána sama sobě a svému smyslu pro kolmou chůzi,
00:01:09,380 Tak většina lidí opisuje ten kruh doprava. A já jsem zjistil z jednoho článku,
00:01:18,570 Že to má svůj důvod, proč se člověk stáčí doprava. Kupodivu to dělají leváci i praváci a ten důvod s tímhle tím nijak nesouvisí. Ten důvod je prý ten,
00:01:29,890 Že člověk má pravou polovinu těla těžší, a proto ho to trošku táhne na pravou stranu. A když si člověk myslí, že jde úplně rovně, tak jde ve skutečnosti trošku doprava, neboť pravá strana převažuje.
00:01:43,830 A převažuje proto, že na pravé straně jsou játra, která jsou velmi těžká.
00:01:50,000 Jinak je člověk vlastně symetrický, ale ta váha jater na pravé straně ho trošku táhne doprava.
Já vím, tohle měla být první epizoda, ale tak nějak to vyšlo, že zkrátka není. Ale lepší pozdě, nežli později.
Pes je jedno z nejdéle domestikovaných zvířat. Někdy se říká, že si pes a jeho pán začnou být časem podobní - člověk je psím pánem už zhruba 13 000 let. Jsme si za tu dobu podobní? A v čem?
Proč si pamatujeme jen málo věcí, co se nám staly před desátým rokem, a skoro nic z toho, co jsme zažili do tří let? Je to tím, že jsme staří a prostě jsme je jen někam zatlačili do nevědomí? Nebo nám něco brání si je vybavit?