Faktoid

Přepis

Přepis pořízen nástrojem Přepisovatel.

00:00:22,720 Popravdě řečeno si dodneška nejsem jistý tím, co si mám myslet o národním obrození. Myslet si to, co nám říkali ve škole v dějepisu, by se mi mohlo škaredě nevyplatit, protože to, co nám říkali ve škole v dějepisu, byla z valné většiny lež nebo propaganda někde od Zdeňka Nejedlého.

00:00:43,780 Na jednu stranu se tam hraje na nacionální notu, což v 70. a 80. letech když jsem chodil do školy, mělo poměrně aktuální politické konsekvence, protože přeci jen bylo třicet let po válce a Německo, ačkoliv mělo svoji východní část, bylo pro nás tím hlavním strašákem imperialismu, revanšismu a kapitalismu. Takže tehdy se národní obrození vykládalo div ne jako partyzánské hnutí proti německému elementu.

00:01:14,700 Takže ty dějiny, co jsme se učili ve škole, ty je možná lepší zapomenout, včetně těch kýčovitých historek o tom, jak se chudý lid sbíral na to, aby měl konečně svoji Národní kapličku, svůj svatostánek divadla, a zlí závistiví němečtí dělníci ji nechali vyhořet. Další věc, kterou si pamatuju z národního obrození, byly snahy o vytvoření původních českých slov k něčemu, co už jinde

00:01:44,830 znali a pojmenovali. Někdy se to ujalo, jako například u názvů měsíců a dní, a někdy se to, slušně řečeno, neujalo jako čistonosoplena a tlukorukobřinkstroj a podobné věci. Mimochodem tvoření nových českých slov funguje do dneška, ačkoliv někdy to může vypadat, že je trend přesně opačný. Někdy se to ujme jako například počítačová myš, a někdy se to velmi neujme jako třeba slovo magnetoskop.

00:02:15,900 Magnetoskop byl český výraz, který byl prosazován analogicky se slovem magnetofon pro něco, čemu se pak v 90. letech říkalo video, a dneska už to téměř nikdo nezná, natož aby to měl doma a sjížděl si na tom nahrané filmy. Ale zpátky k národnímu obrození. Národní obrození shodou okolností padlo do stejné doby, kdy ve světě probíhala technická a vědecká revoluce. Bylo to období, kdy vznikala

00:02:45,280 spousta nových věcí, kdy došlo k mnohým objevům, k systematizaci vědění, a všechno tohleto potřebovalo vlastní nová slova. Velkou roli, téměř jednu z největších v tomto tvoření nových slov pro vědecké pojmy v češtině, sehrál Jan Svatopluk Presl se svým bratrem. Začali pojmenováním rostlin. Celkem prozíravě přijali Linného binomický systém, tedy

00:03:15,290 systém, kde každá rostlina je pojmenována dvěma jmény, v češtině podstatným a přídavným, kde podstatné jméno označuje rod, zatímco přídavné jméno označuje druh rostliny. Takže proto máme mák setý a hlaváček jarní nebo koniklec velký, což doceníte zejména ve chvíli, kdy se začnete učit názvy rostlin nebo živočichů v jiných jazycích, kupříkladu v angličtině. Při tvoření názvů rostlin buď Preslové zvolili starý český název

00:03:45,880 jako je sněženka, nebo nějaký název ze slovanského jazyka, třeba mochna, šeřík, kukuřice nebo orobinec pochází z ruštiny,

00:03:56,090 nebo kopretina - pochází z polského slova pokretnik, něco ale vymysleli takříkajíc od stolu, například brambořík, protože ty hlízy vypadají jako brambor, nebo bělozářka, protože má svítivě bílé květy. A když popisujeme rostliny a říkáme blizna nebo hlíza, keř, oddenek, okolík, prašník, stéblo nebo tyčinka, tak to jsou všechno slova, která zavedl Presl. O patnáct let

00:04:26,010 později vydal Presl další knihu, ve které pojmenovává pro změnu zvířata, a zase se držel binomického systému. Takže máme myš domácí, hraboše polního, hyenu skvrnitou, hrocha obojživelného nebo kočkodana zeleného, a zase některá slova vydržela v češtině do dneška. Bobr, dikobraz, gazela, lama, lenochod, morče, mýval, pásovec, tapír, tuleň, vorvaň nebo zubr, to jsou taky

00:04:56,310 Preslova slova. Pojmenoval samozřejmě i brouky a hmyz, takže například babočka nebo kudlanka nebo potápník jsou taky jeho slova. A kromě rostlin a živočichů zavedl názvosloví pro spoustu dalších oborů, například v chemii. Dodneška používáme několik chemických názvů, které zavedl Presl, jako kyslík, dusík, uhlík, vodík, hliník, hořčík, křemík, draslík, sodík a vápník. Poznáte je jednoduše

00:05:26,750 protože končí na -ík. Těch českých jmen navrhnul mnohem víc, pojmenoval tehdy celou známou periodickou soustavu prvků, včetně prvků neexistujících, ale jeho následovníci tato jména zrušili a nahradili mezinárodními pojmy. Tak se například Preslův vralík stal u Amerlinga japíkem a po Riegrovi mu říkáme lithium. Beryllium nazval Presl sladíkem, bor nazval boříkem. Halogeny,

00:05:57,350 které dnes známe pod názvem fluor, chlor, brom, jod, tehdy Presl pojmenoval kazík, solík, vtožík a chaluzík. Fluor byl kazík, protože se vyskytoval v nerostu fluoritu neboli kazivci, solík je chlór, protože se vyskytuje v kuchyňské soli, chaluzík neboli jód byl pojmenován podle chaluh, kde se vyskytuje, ale proč brom pojmenoval slovem vtožík, to netuším.

00:06:27,340 Logické podle Presla bylo pojmenování fosforu slovem kostík, protože se vyskytuje v kostech. Chrom, jehož název odkazuje na řecké slovo pro barvu, nazval Presl barvíkem a osmium, z řeckého slova osmé, což je vůně, Presl pojmenoval slovem voník. Kobalt, který byl pojmenován podle německého výrazu kobold, což je nějaký permoník nebo divoký skřítek, tak dostal české pojmenování

00:06:57,370 ďasík, pro titan navrhl pojmenování chasoník, pro nikl pochvistík, pro arsen sytaník, pro selen, který je pojmenován podle měsíce Seléné, tak navrhoval název luník, a pro uran nebesík. A kde Presla nenapadlo nic, tak tam aspoň vzal původní mezinárodní označení a dodal koncovku -ík, takže stroncium bylo strontík, platina platík a ytrium byl ytřík.

00:07:27,810 Při svém počešťování periodické soustavy se Presl vyhnul některým tradičním názvům, které už v češtině existovaly. Takže cín, olovo, zlato, stříbro, měď, zinek nebo rtuť nebo železo, ty byly pojmenované česky už předtím, takže zůstaly. Spoustu Preslových názvů zrušil následně Karel Slavoj Amerling, který je buďto přiblížil mezinárodním slovům, nebo je nahradil vlastními novotvary, třeba Preslův sytaník

00:07:59,020 nazval svým vlastním slovem otrušík.

00:08:02,880 Dneska mu říkáme arsen. Stejně tak luník přejmenoval na švábel, a dneska to je selen. Nemluvě o telluru, který byl u Presla zemník a u Amerlinga župel.

00:08:17,540 Amerling ale ještě zavedl jiný termín, a to je termín prvek. Do té doby se jednotlivým chemickým prvkům říkalo živly.

00:08:26,500 Kromě deseti zmiňovaných názvů od vodíku přes kyslík po dusík, zůstalo po Preslovi v chemii ještě něco. Podobně jako se v botanice a v přírodovědě inspiroval binomickým systémem, tak i do chemického názvosloví přinesl trochu systematičnosti, a to tím, že zavedl koncovky podle mocenství. Ano, to je to známé -ný, -natý, -itý, -ičitý, tak to zavedl právě Presl. Původně měl těch koncovek míň,

00:08:56,700 jeho následovníci pak ten systém upravili, ale v zásadě zůstal stejný. Zůstal stejný do dneška a do dneška je to velká výhoda oproti ostatním jazykům. Jan Svatopluk Presl se svými slovy zasáhl i do jiných odvětví. Například pro geologii a paleontologii přinesl slova břidlice, buližník, hornina, zeměkoule, živec nebo žula, to jsou jeho slova. Pojmenoval i technické věci jako buchar, hřídel, kladkostroj,

00:09:26,770 litina, pastorek, řezačka, štola, válcování, závaží, to všechno jsou Preslovy jazykové kreace. Sám autor velké části českého odborného názvosloví se narodil v poměrně zámožné pražské rodině, kde se jeho otec, selfmademan, zmohl dokonce na nákup několika domů, a spolu se svým bratrem Karlem většinu tohoto majetku investovali do bohulibých, ale prodělečných vlasteneckých akcí,

00:09:58,100 včetně vydávání odborných knih vlastním nákladem. Neoženil se, děti neměl, prostředky vkládal do dobročinných věcí, vydávání českých knih a podobných, a protože byl zároveň velmi vstřícný a obětavý, tak nikomu nic neodmítnul, a díky tomu se postupně stal univerzitním profesorem, ředitelem kabinetu v Klementinu, redaktorem prvního českého vědeckého časopisu, byl ve výboru české encyklopedie,

00:10:29,190 spoluorganizátor Matice české, zakládal Jednotu ku povzbuzení průmyslu v Čechách, učil, přednášel, tvořil, kreslil, terminologii vymýšlel, a tak se upracoval a zemřel předčasně v sedmapadesáti letech. A jak už to tak v životě chodí, tak právě na takové lidi veřejnost často brzy zapomene, takže už na konci 19. století jeho hrob na Olšanech ani neexistoval, a dodneška máme jen několik málo pomníků, které by připomínaly

00:10:59,500 tohoto velikého buditele. Jeden pomník je v arboretu ve Křtinách u Brna

00:11:05,650 a druhý pomník je ve Vrchlického sadech v Praze. Jestli vám Vrchlického sady nic neříkají, tak je to známý lesík Sherwood u Hlavního nádraží, a když od Hlavního nádraží půjdete tímto Sherwoodem směrem k Národnímu muzeu a zhruba v půlce cesty odbočíte doleva směrem k magistrále, tak doslova několik metrů od magistrály mezi stromy najdete pomník Jana Svatopluka Presla, člověka, který pozdvihl české odborné názvosloví

00:11:37,740 na úroveň, kterou má do dneška.