Táty táta
Táty táta. Táty táty ta teta tá tatata!
Přepis pořízen nástrojem Přepisovatel.
00:00:02,160 Staré pověsti české patří po právu ke klenotům národního písemnictví. Sice nejsou moc pravdivé a jsou velmi poplatné době svého vzniku, ale i tak se jedná o velmi zásadní a hodnotné dílo českého písemnictví. Jirásek byl především národní buditel a s tímto záměrem své Staré pověsti české psal. Nešlo mu ani tak o historickou věrnost,
00:00:32,120 Ale o zdůraznění faktu, že češi jsou starobylý národ, kulturní a s bohatými dějinami. Z dnešního pohledu jsou jiráskovy staré pověsti spíš národně-buditelské a propagandistické dílo než historický pramen. Ale to jim nic neubírá na velikosti a důležitosti. Jenom je potřeba mít na paměti, že to, co Jirásek píše, je opravdu někdy víc pověst, než fakt.
00:01:02,660 Třeba takový Dalibor z Kozojed, kterého nouze naučila housti.
00:01:08,920 Pamatujete si jistě na ten příběh o šlechetném a statečném vladykovi, který se zastal chudáků týraných poddaných, přijal je pod svoji ochranu a byl za to odsouzen. A v temné věži Daliborce chudák trpěl, vyprosil si housle a hrál na ně tak krásně, že ho Pražané chodili poslouchat a do košíčku mu dávali jídlo a peníze,
00:01:39,240 Aby nebohému houslistovi přilepšili. A nakonec byl Dalibor zvůlí mocných popraven.
00:01:48,160 Dalibor z Kozojed byl starším synem vladyky Aleše z Kozojed a měl mladšího bratra Jana neboli Ješka. A právě jeho otec ho už v roce 1490 žaloval za to, že si z rodového majetku přivlastnil víc, než mu náleželo.
00:02:08,150 Soud dal otci zapravdu a Daliborovi nařídil, aby svému mladšímu bratrovi Ješkovi předal díl, který mu nepatřil.
00:02:19,030 Zkrátka z otcova majetku měl něco dostat mladší bratr, Dalibor si to vzal místo něj a nechtěl mu to dát. Soud rozhodl, že mu má majetek vydat, Dalibor to neudělal, takže ho znovu žaloval ten mladší bratr Jan - a Dalibor znovu prohrál. V roce 1496 se na sousedním panství Adama Ploskovského z Drahonic
00:02:47,230 Vzbouřili poddaní a snažili se vymoci propuštění z robotních povinností. Ovšem zvolili k tomu cestu násilí: přepadli pánovu tvrz, zranili ho a zajali, takže on jim v důsledku tohoto nátlaku slíbil, že je propustí z poddanství. A ti vzbouřenci pak odešli a dobrovolně se uchýlili pod ochranu Dalibora z Kozojed, což byl vlastně soused pana Adama Ploskovského. Dalibor je přijal a využil tuto
00:03:17,210 Vzpouru k tomu, aby si nějaký majetek Adama Ploskovského přivlastnil, což nebylo tak úplně košér, to jistě uznáte. V roce 1497 pak zemský soud vydal rozhodnutí,
00:03:32,300 Že ten, kdo přijme pod ochranu vzbouřené poddané a přivlastní si jednak ty poddané a jednak majetek něčí, tak má být popraven, a majetek a poddaní takto získaní mají být vráceni původnímu pánu. Tento nález byl použit právě v Daliborově případě. Proto je dneska znám jako Daliborův nález.
00:03:54,970 Proto Dalibora uvěznili a 13. března 1498 ho odsoudili k smrti. Předchozí dva soudní spory byly majetkové, dneska by se řeklo soukromoprávní.
00:04:09,250 Ale ten třetí soud byl soud trestní, protože Dalibor narušil právo a řád země. Dalibor se u soudu bránil tím, že nevěděl, že onen propouštěcí list od pana Adama si poddaní vynutili násilím, ale soud mu neuvěřil. Dokonce i kdyby Daliborův postup byl motivován tím, že chce napravit křivdy, které jeho soused páchal na sedlácích,
00:04:40,290 Tak byl popraven, nikoliv za toto, ale za to, že povstání poddaných vědomě zneužil k tomu, aby zabral šlechtický majetek. Ale tyhle informace se z pochopitelných důvodů do vlasteneckých pověstí samozřejmě nedostaly a zůstala tam pověst o šlechetném ochránci utlačovaných, která je, bohužel, možná hezká, ale naprosto, naprosto vylhaná.
První volá, druhý ukazuje, třetí zkoumá, čtvrtý nakazuje, pátý tohle všechno pozoruje...
Letos v únoru uběhlo 55 let od případu, který se stal legendárním.
Jak moc vás má mrzet, když vám učitelka řekne, že jste špatný žák?
Když chcete poznat pravou tvář lidí, sledujte je ne tam, kde berou, ale tam, kde kupují. Zjistíte, že jsou mnohem lepší, než se na první pohled zdá
Stanu se červaným, červenějším, až budu nejčervenější na celém světě...
Máte občas z nějakých věcí pocit, že vám jsou lhostejné? Přidejte vejce!
Ba co dím - okénko! Spíš průzor. Klíčová dírka. Periskop! Jen takhle malinkatý!
Má se za nevyhnutelné, že pojede-li vlak krajinou rychlostí vyšší než 43 km/h, tak lidé při pohledu na něj dostanou závrať, nevolnost, nebo dokonce zešílí!
Samozřejmost o květáku a zelí, kterou určitě víte, protože VY jste ve škole dávali pozor...
Bylo tu však něco krásného co drtí: odvaha a radost z života i smrti. /p>