Být stále mlád
Karle, to fakt nechceš!
Přepis pořízen nástrojem Přepisovatel.
00:00:15,680 Naprostou většinu svojí školní docházky jsem absolvoval v 80. letech. Chodit do školy v té době mělo svá specifika, například nás děsili atomovou válku a podobnými věcmi, učili nás dějiny dělnického hnutí
00:00:31,800 a učili nás spoustu encyklopedických znalostí, aniž by nás učili dovednosti. Takže například jsme se ve škole pořádně nenaučili diskutovat, debatovat, argumentovat, za to jsme se naučili spoustu věcí nazpaměť, aniž bychom tušili, k čemu nám jsou. Zlatá bula sicilská? Každý odpoví 1212 ale co to vlastně bylo, proč, kde, kdy a jak málokdo ví. A z těch zbytečných znalostí jsme naprostou většinu naštěstí
00:01:02,930 zapomněli, ale něco si přece jenom pamatujeme. Třeba já si pamatuju z 1. ročníku gymnázia, bylo mi 15 let a přišla chemikářka a říkala: tak, a teď se naučíte periodickou soustavu prvků nazpaměť. Myslel jsem si, že si dělá legraci, protože tohle mi přišlo jako velmi pitomý nápad, ale ona to myslela naprosto vážně, nechala ze stěny třídy sundat obrovskou ceduli, kde ta periodická soustava byla a normálně z ní zkoušela.
00:01:33,770 Ti poctiví se hezky učili ty zkratky a my líní a nepoctiví jsme se naučili naprosto praštěná a prapodivná říkadla, která mi bohužel utkvěla v hlavě a dodneška si je pamatuju. Takže když sedím ve vlaku a mám tužku a papír, tak si dokážu nakreslit z hlavy periodickou soustavu prvků, kterou ale k ničemu nepotřebuji. A kdybych jí náhodou potřeboval, tak vím, kdy ji najdu. Takže třeba mluvit před lidmi
00:02:03,480 jsem se učil až pětatřiceti letech, ale tohleto tohleto si pamatuju od 15 do dneška. Nevěříte mi? Tak sledujte, dívejte se na periodickou tabulku prvků a sledujte se mnou. V naší době periodická tabulka končila Lawrenciem, prvkem číslo 103, a ty další ještě nebyly pojmenovány a možná ani objeveny, takže naše říkadla končila prvkem 103, ale to stačilo. Vlevo nahoře je vodík, vpravo nahoře je hélium, to si prostě musíte pamatovat.
00:02:35,730 Napíšete si je na papír vpravo a vlevo nahoru a jedeme od vodíku dolů. To je: Hanu Líbal Na Kolínka Robustní Cestář Franta. Li, Na, K, Rb, Cs, Fr, jasný. Vpravo od Helia dolů, to je příběh o armádě. Herbert Nechtěl Armádní Krasavici Xenii Ranit. Máme první a poslední sloupec. Druhá perioda je tam s mezerou, to si musíte samozřejmě pamatovat.
00:03:06,080 A od lithia doprava, to je Líba Běžela Borem Cákala Na Osla Fluorem.
00:03:12,700 Popřípadě druhá verze, kterou mám radši: Líbivé Bezručovy Básně Cancají Nesmysly O Frýdku, Ne?
00:03:19,870 Teď si teda dokončíme druhou skupinu směrem dolů: Běžela Magda Caňonem Srazila Banán Ramenem - popřípadě Rádiovkou, jak chcete.
00:03:30,000 A z druhé strany, zprava, se dozvíme nejdřív od fluoru dolů, že Fikaní Chlapci Brousili Inkům Antény. Hned vedle od kyslíku dolů je zvolání Ó Slečno, Sejměte Tenkou Podprsenku, což vysvětluje hned tu skupinu vedle, kde od dusíku dolů Náš Pan Asistent Sbalil Biletářku - pravděpodobně tím zvoláním. Zase půjdeme doleva: od uhlíku dolů CoSi Germáni Snědli, Pak Bledli.
00:03:59,990 Cosi je uhlík a křemík. "pak bledly" zase je jenom jedno slovo, plumbum - olovo. A zbývá skupina od bóru dolů: Bodří Alpští Galové Indy Tloukli. Tím máme hotovou 3. periodu a ve 4. periodě spojíme konečně levou a pravou stranu dlouhým říkadlem, které dneska už bude trošku nesrozumitelné a zní: Calexova Skříňka Tiše Vychladí Chartreusku Mnohému Ferinovi, Co Ničí Čupr Známou Galánku. Vysvětlení:
00:04:30,260 Čupr Galánka není Tomáš Čupr, ale prostě fešná holka. Calexova skříňka je pochopitelná pouze tomu, kdo ví, že za socialismu se v ČSSR vyráběly ledničky značky Calex a chartreuska je bylinný likér, který se píše chartreuse. A zase pokračujeme stejně dolů: 3. skupina - Scotland Yard Lapil Anglického Cestáře. Anglický cestář dává dohromady to aktinium a Scotland Yard je rozdělen na 2 prvky.
00:05:01,190 Další skupina doprava.
00:05:03,550 Tisíce Zrzavých Hafanů. 5. skupina: V Niobii Taví. 6. skupina: Kromaňonci Mořili Waldemara. 7. skupina je takový lyrický povzdech: Mnohá Technika Rezaví. Následuje triáda železa, kde vezmeme rovnou 3 sloupce najednou a vezmeme je po řádkách říkadlem o tom, jak Ferina Cobalt Ničil Rumem Rozohněn Podstavec Osamělého Irského Planetoletu - a máme 3 x 3 políčka,
00:05:33,760 Triáda železa a pod tím 6 platinových kovů. 11. skupina od mědi dolů: Cucej Agar Aurelie. 12. skupina - lékařský povzdech: Znovu Kadí Rtuť.
00:05:46,990 Kde rtuť musíme vědět, že je Hg. A v tu chvíli už nám zbývají jenom ty 2 řádky, lanthanoidy a aktinoidy. Takže si nejdřív připomeneme, že: Laciné Ceny Prasat Nedovolily Prometheovi Smést Europu, Gdyž Théby Dýchaly Horkou Erotikou Tmavých Ybiškových Luk. Máme lanthanoidy, a u aktinoidů si vzpomeneme, že aktinium má atomové číslo 89, takže: 89 Aktivních Thébanů Páchalo
00:06:17,000 Ukrutné Nepřístojnosti Půjčujíce Americký Cumel Bokakotorskému Kalífovi, Esteticky Formujíce Mladého Noblesmana Laworovicou.
00:06:28,980 Pro ty později narozené: lavórovica bylo oblíbené slovenské pití pálené tak,
00:06:35,100 Že se nad kotel s kvasem dal lavor se studenou vodou, kde se srážel alkohol a odkapával dolů. Hroznej dryják. Tak vidíte. Tohle, to si pamatuju od 15 let, ale aby mě naučili mluvit před lidma, to ne!
Pak nemají být neustále nasrané a tak jako obecně nevrlé...
Takový Jánošík, akorát že s houslema. Takových je český národní mýtus plný.
První volá, druhý ukazuje, třetí zkoumá, čtvrtý nakazuje, pátý tohle všechno pozoruje...
Letos v únoru uběhlo 55 let od případu, který se stal legendárním.
Jak moc vás má mrzet, když vám učitelka řekne, že jste špatný žák?
Když chcete poznat pravou tvář lidí, sledujte je ne tam, kde berou, ale tam, kde kupují. Zjistíte, že jsou mnohem lepší, než se na první pohled zdá
Stanu se červaným, červenějším, až budu nejčervenější na celém světě...
Máte občas z nějakých věcí pocit, že vám jsou lhostejné? Přidejte vejce!
Ba co dím - okénko! Spíš průzor. Klíčová dírka. Periskop! Jen takhle malinkatý!
Má se za nevyhnutelné, že pojede-li vlak krajinou rychlostí vyšší než 43 km/h, tak lidé při pohledu na něj dostanou závrať, nevolnost, nebo dokonce zešílí!
Samozřejmost o květáku a zelí, kterou určitě víte, protože VY jste ve škole dávali pozor...
Bylo tu však něco krásného co drtí: odvaha a radost z života i smrti. /p>
Přesně tak. Přijdu, až nastaví zrcadla a uklidí zbytky explodovaných hlav.
Co vy, taky jste to věděli? A taky vám připadá, že lidi jsou špatní, a dnes a denně se vám to potvrzuje?
Když něco chcete, nechtějte to za každou cenu, ale co nejlevněji.
Instinkty a podvědomé reflexy kašlou na to, že jsme civilizovaní a kulturní lidé, inkluzivní a přijímající...
Mezi početím a zrozením bývá devět měsíců. Zvláštní je, že devět měsíců je i mezi nejčastějším narozením a nejčastější smrtí.
Na Nový rok o slepičí krok, do hrobu skok, čáp letí přes moře, žába hubu otevře, šelma sedlák, který neoře, do kožichu brok!
První podcast, který jsem kdy natočil, je zaznamenaný na magnetofonovém pásku, a když jsem ho natočil, tak mi byly asi čtyři roky. Je tam slyšet, jak recituju básničku, a z pozadí zní hlas mojí mámy, která z kuchyně volá "POMALU... a NAHLAS!"
Někteří jsou fakt staří už v sedmadvaceti, protože stáří je stav mysli, teprve až pak těla...
Dobře se rozhlédněte... Jsme tu sami? Opravdu? Ne, vážně: Jsme tu opravdu sami?
tak si přeje jednu jedinou věc: aby při svém pádu minul Zemi!
Historie je místo, kde se potkávají lidé, a to mnohem intenzivněji než třeba na sousedském posezení na Letné.
Ženy, které jedou ze stanice metra nahoru, jsou mnohem hezčí než ty, které jedou dolů...
Tfuj tfuj tfuj! A navíc pejsek, želvička, krokodýl, medvídek a ptáčkové...
Bába nebo sníh, kráva nebo býk... Hlavně sebou neškubejte!
Chameleone proradný, maskovaný a triků se neštítící! S barvou ven!
Co má společného Chopin, minuta, vteřina a úterý?
Hele, když se něco testuje, tak se počítá s tím, že to nemusí vyjít. Ale to není neúspěch, natož katastrofa nebo tragédie. To je test. Jo, když vyjde napoprvé, tak to je štěstí.
Znáte to: Uděláte si pomůcku, která vám zrychlí práci, a najednou koukáte, že té práce máte víc, než předtím...
Počítali jste před spaním ovečky? A fungovalo vám to?
Blíží se Valpuržina noc, též Filipojakubská, noc, kdy mají svátek čarodějnice, létají na sabaty a oddávají se Luciferovi. Tak nějak to tehdy říkali, nemýlím-li se. Kde se vzala takhle konkrétní představa?
Věří se, že lidstvo může vymřít z různých důvodů. A i když některé nejsou tak úplně pravda, tak by bylo lepší, kdybychom to nepokoušeli. Vážně.
Jak krájeli Cézara, jak zvedali pravici, malovali po sochách a jak v amfiteátru všichni zvraceli...
Otáčíte se za Sluncem tak jako karavany pouští jdou?
Chlívek není špinavý proto, že v něm žije prase. Člověk, daný do chlívku, choval by se stejně. Tak na to nezapomínejte!
Jestli jste blb a radujete se, že vaše je království nebeské, tak... jste blb!
Zrovna dneska se to hodí připomenout: Společenský tlak je jen ve vaší hlavě! Když děláte něco jen proto, aby si o vás ostatní nemysleli, že jste divní, tak mu podléháte. Ale řešení není to, že ostatní to přestanou říkat. Řešením je to, že vám přestane vadit, když budete za divné.
Když už si vymýšlíte, tak to dělejte věrohodně. Buďte jedničky, ne devítky!
Největší čarodějové všech dob se scházejí a navzájem se zaklínají... Víte, jak se takovému místu říká?
Vypadá to, že největší stavby, které byly kdy postaveny prací otroků, nejsou ani v Egyptě, ani v Řecku nebo v Římě, ale někde úplně jinde...
Epizoda 66, to je skoro 666, a to si říká o pořádně hustou epizodu! POZOR! Hustota slova "hustý" je opravdu vysoká. A to je vážně hustý!
Co se vám vybaví, když se řekne "dvě stě dvacet"?
Když moucha usedá na strop, usedá ve směru letu, nebo proti směru?
Vtipní lidé žertují celý rok, ale na Apríla to popadne i lidi beze špetky smyslu pro humor. Apríl v médiích, to je něco jako Dušičky na silnicích.
O tom, jak Galilea Galilei v Jerevanu upálili za heliocentrickou soustavu, akorát že to nebyl Galileo, neupálili ho a nebylo to kvůli obíhání Země kolem Slunce...
Zaručený způsob, jak nebýt tuctový a za pár chvil se stát veselou kopou vajec.
Mít stovku a nemít stovku, to jsou dvě stovky rozdíl!
Co myslíte, pecká bažant, když kodrcá? A pecká slepice?
Nemůžu za to, že když slyším známou píseň Spirituál Kvintetu, tak v ní "slyším mlýnský kámen, jak se potácí"...
Já bych tyhle blbé titulky a trapné slovní hříčky zakázala!
Jak říkal hrabě Dracula: Ve vaší krvi, madam, cítím jemnou kyselinku...
Ono to není jen tak, lidi si myslí, že prostě jen tak něco plácnou, a pak se diví, že se jim neulevilo...
Uměl tedy Einstein tu matematiku, nebo neuměl? A jak by to vypadalo, kdyby místo teorie relativity vynalezl třeba... ledničku?
Tento speciál je věnován psychologickým jevům, které jsou spojeny s extrémními stavy, při nichž je člověk na pokraji smrti. Dozvíte se ale i spoustu dalších věcí: co dělá mrznoucí člověk, kdo pomáhá horolezcům a polárníkům, proč mají děti neviditelné kamarády, co dělat při setkání s duchem mrtvého manžela, kde přesně sedí v letadle strážný anděl, proč nás ufoni zkoumají při probouzení nebo usínání a proč je pro člověka nuda smrtící. A to všechno zcela věcně, vědecky, bez tajemství, mystiky a nadpřirozena...
Spravedlnosti nevytřeš zrak psí dečkou...
Když smícháme všechny barvy duhy, dostaneme bílou. Když smícháme všechny barvy na vodovkách, dostaneme hnědočernou kejdu. Jak to?
Koho volíš, Losnu nebo Mažňáka? Imperialistickou Coca Colu, nebo vlastenecký Braník v petce?
V té krásné dávné době, kdy nikdo nikomu nezáviděl, nikdo se nad nikoho nepovyšoval a všichni byli tak nějak prvobytně pospolu... (Na ilustrační fotografii Kopčem předsedá zasedání Ústředního výboru lovců mamutů.)
Na to se pamatuju, jako by to bylo dneska!
Moře je úžasný ekosystém, u kterého musíme obdivovat jeho subtilní krásu a diverzitu druhů, z nichž téměř celá 4 % vás nechtějí sežrat!
Video k věci: https://www.youtube.com/watch?v=U11DgbefmQQ
Caesarovu vraždu můžeme asi považovat za první brutální čin, ne?
Bystrozrakej ne, ten tentokrát nedorazil.
Vidíte, zase je Námčechům a Námslovanům upíráno světové prvenství u nějakého vynálezu... A nakonec to je jen takový plk, no.
... a zejména o důležitosti Prahy v evropském kontextu té doby.
Když nedostanou tě cizí, dostanou tě vlastní!
Chrám svatého Víta (a Václav a Vojtěcha) je, jak známo, gotiky chlouba. Jen se toho chudák gotika nedočkala.
Berte, nebudou! Sice je v nich letošek jako přestupný rok, ale zato jsou o den posunuté, tak od března už jsou v pořádku...
"Všichni dobře víme, že..." Vždycky, když něco takového zazní, tak zpozorněte. Většinu věcí, které "všichni dobře víme", zaprvé nevíme všichni a zadruhé je možná známe úplně blbě.
Některé věci máme v životě za jasně dané: věci padají dolů, po jaru přijde léto a železo je přitahováno magnetem...
Chcete-li se dozvědět víc, volejte: osm nula nula, šest set myček! Nejrychlejšímu volajícímu pošleme kozu aljašskou!
Je možné, že organizace rodičů budou chtít tento díl zakázat, takže poslouchejte a sdílejte, než to smažou!
Znáte ten vtip, jak babička měla dvě koťátka, a aby se jí nepletly, tak jedno pojmenovala Mourek a druhé utopila v rybníce? Tak s tímhle kocourem by se jí to fakt nepovedlo!
No jasně, to přeci víte, to není třeba dlouze vysvětlovat, někteří z vás i prakticky prokázali, že to umí, ale teď nemáme, prosím pěkně, hodinu sexuální výchovy, ale hodinu biologie, a řekneme si to, co v učebnicích biologie, alespoň za našich mladých let, odbyli jednou větou...
Dnešní epizoda je, omlouvám se, o něco delší. SHC, neboli Spontaneous Human Combustion, po česku Spontánní uhoření člověka, je fenomén sice zřídka pozorovaný, nevysvětlený, ale dobře zdokumentovaný a děsivý. Proto jsem si dovolil o něm mluvit skoro devět minut.
Ďas mořský má o partnery nouzi, takže jakmile na nějakého narazí, drží se ho zuby nehty. Doslova.
Máte rádi Babičku? Ne tu svoji... Tu od Boženy Němcové. Taky si v ní rádi listujete a prožíváte ty klidné, bukolické okamžiky dávno minulých dob, naplněné prostou prací a radostným sepjetím s přírodou, laskavostí a moudrostí starců a dobrotou venkovského lidu?
Ale na Island, synku, na Island! Tam mě nepřechýlí!
Pokaždé, když se podíváte do krabice, tak Erwin Schrödinger zabije koťátko. Nebo ne.
Svět je plný záhad. Sovy nejsou, čím se zdají být a věci nejsou tam, kde by měly být, ačkoli tam jsou. Kvantová fyzika pro to má vysvětlení, i religionistika, své vysvětlení mají i ostatní lidé, pokud se to stane vám, a rádi vám ho sdělí...
Dnešní téma mě vede k takovému nápadu: asi by stálo za to udělat jeden díl jen z omylů, které se tradují v historii českých zemí. Pracovní název je "O čem ještě Jirásek kecá?!"
Přeci šestkrát menší, než tady dole na Zemi (ať už "dole" znamená cokoli). Ale jako hubnoucí kúru bych to nedoporučoval, protože ten jojo efekt vám po návratu podlomí kolena.
Omlouvám se za toto žánrové, stylové i formátové odbočení od Faktoidu, ale neodolal jsem výzvě: "Měl bys namlouvat creepypasty, máš morbidní hlas!" Tak tady prosím, když máme ten pátek, nabízím první postapokalyptický kousek z velmi nepravidelné série minipovídek. Přeji příjemný poslech.
(Image credits: No Or)
Jsou věci, které si můžete dohodnout, ale tak jako napůl. Co je to za dohodu, když vám řeknou "je to tak, a buď souhlasíš, nebo nech být..."? Přesto i to je smlouva, i když se toho moc nenamluvilo...
Chcete pomoc? Řekněte si o ni. A buďte adresní... Hezky si ukažte do davu, nebojte se!
Dnešní epizoda v sobě skrývá, ačkoli to nevypadá, i tip na malý výlet... A možná téma na další speciál.
Diano, až budeš poslouchat tuto nahrávku, budu právě pojídat výborný třešňový koláč... Protože já jsem ruka a dělám tento zvuk!
Co má společného krev, kamení, červená řepa a déšť?
Člověk je nejzásadnější tvor na planetě Zemi, myslí si člověk. A co si o tom myslí Země?
(Šálalálala)
Cukrovar hoří a z jeho bran vytéká karamelová řeka... Že by někdo neopatrný hodil nedopalek do vlečky s řepou? Vznítily se snad kostky třením?
Někdy ty věci, co se jeví být jako naprosto jednoduché, jsou hrozně moc složité. Víte, jak složité je zabít člověka? Nota bene když tím člověkem jste vy sami?
Chcete zkusit, jak účinkují španělské mušky? Vsadím se s vámi, že nechcete... Myslím ty opravdové. Ne nějaký lektvar z cukru a L-argininu, co se pod názvem "španělské mušky" prodávají se spikleneckým pomrkáváním v různých sexshopech...
Ani Praha, ani Plzeň, ani Levý nebo jiný Hradec, dokonce ani Brno, Roudnice, Litoměřice nebo Písek...
Dvanáctá epizoda není tuctová, neboť se v ní dozvíte, kdo za volantem sedí v klobouku a proč to, u všech všudy, dělá...
Za jak dlouho se dozvíme, že zmizelo Slunce?
Nikdo nechce chodit do práce na šestou. Ale nemůže za to ani starej Procházka, ani nebohá domácí zvířata. Je to jen tradice, u které se vlastně ani neví, jaký má smysl, ale změnit ji by dalo hrozně moc práce, tak se čeká, až zdechne sama.
A vůbec, proč není nula třeba ta Kelvinova? Mohli jsme mít krásných letních 300...
Co máte raději? Zákaz odbočení doleva, nebo přikázaný směr jízdy? Co vám dává na křižovatce větší svobodu? Neměli bychom raději zakázat zakazování zákazů?
Venuše, odpradávna spojovaná s ženským principem, není moc příjemné místo. Vysoké teploty, žíravá atmosféra, a k tomu všemu má rok kratší než den a otáčí se obráceně než ostatní planety...
Houby s octem prý nesouvisejí s nakládanými hříbky, ale s biblickým obrazem římského vojáka, který podává Kristovi na kříž houbu, namočenou v octu. A "být v prachu" je prý od biblického "... v prach se obrátíš". Nechci se s akademiky přít, ale jednou jsem viděl jednoho, kterému se za patama zaprášilo a zmizel, doslova, v prachu...
Nesou mlíko pod vodou... Což je tedy další záhada, o které nevím, co si mám myslet, ale dejme tomu. Tentokrát ale nechci dumat nad tím, jak mohou krávy nosit mléko pod vodou, ale o kravách to bude. A zejména o jedné jejich povahové vlastnosti.
Až budete jednou bloudit pouští, vzpomeňte si na tuto epizodu. Sice vám neporadí, jak to udělat, abyste nebloudili, ale budete alespoň vědět, proč bloudíte. Člověku se pak lépe snáší strasti pouště, když ví, kde dělá chybu...
Já vím, tohle měla být první epizoda, ale tak nějak to vyšlo, že zkrátka není. Ale lepší pozdě, nežli později.
Pes je jedno z nejdéle domestikovaných zvířat. Někdy se říká, že si pes a jeho pán začnou být časem podobní - člověk je psím pánem už zhruba 13 000 let. Jsme si za tu dobu podobní? A v čem?
Proč si pamatujeme jen málo věcí, co se nám staly před desátým rokem, a skoro nic z toho, co jsme zažili do tří let? Je to tím, že jsme staří a prostě jsme je jen někam zatlačili do nevědomí? Nebo nám něco brání si je vybavit?