Udělejte to radši ze železa...
... když to má být nehořlavé!
Přepis pořízen nástrojem Přepisovatel.
00:00:02,420 Jako dítě jsem měl velmi rád knihy Miloše Hubáčka o námořních bitvách 2. světové války, takže například příběh potopení německé bitevní lodě Bismarck jsem znal téměř nazpaměť.
00:00:15,800 Pro ty z vás, co ho neznají: Bismarck byla chlouba německé Kriegsmarine. Dne 18. 5. 1941 vyplul na svoji první cestu. Taky poslední.
00:00:29,470 Britské námořnictvo nechtělo riskovat, že kromě ponorek budou v Atlantiku řádit ještě velké těžké bitevní lodi, takže napnulo veškeré své síly k tomu, aby Bismarcka dostaly, a opravdu se jim to po kratším honu povedlo. Bismarck byl zasažen torpédem z britského letadla, které mu zablokovalo kormidlo. Bismarck se tak stal neovladatelným a nakonec byl potopen.
00:00:53,470 Na palubě měl 2200 námořníků a zachránilo se jich pouze 115, a jeden kocour. Toho kocoura zachránil britský torpédoborec Cossack, který teda kromě toho kocoura už nikoho jiného nezachránil. A protože nevěděli, jak se kocour jmenuje, tak ho pojmenovali Oskar podle námořního kódu, kde se vlajka o, neboli Oskar, vyvěšuje, když je stav "muž přes palubu" - v tomto případě kocour přes palubu.
00:01:24,020 Na palubě Cossacku prožil Oskar několik hezkých měsíců během služby, až do 24.10. 1941, tedy téhož roku, kdy byl torpédoborec poškozen torpédem z německé ponorky. Posádku zachránil jiný britský torpédoborec Legion, ale Cossack se nakonec potopil.
00:01:43,320 mezi zachráněnými námořníky byl opět Oskar a začalo se mu přezdívat nepotopitelný Sam. Proč Sam a ne Oskar, to nevím.
00:01:53,650 Následně se kocour nepotopitelný Sam dostal na palubu letadlové lodi Ark Royal, což je ta letadlová loď, která se účastnila honu na Bismarcka. Tato letadlová loď, už se Samem na palubě, byla při návratu z Malty rovněž torpédována německou ponorkou a potopila se 30 mil od Gibraltaru.
00:02:16,400 Potápěla se velmi pomalu, takže díky tomu se zachránili všichni členové posádky, a motorové čluny, které pátraly po přeživších trosečnících, nalezly na kusu prkna nám známého kocoura Sama. Podle popisu námořníků byl "nezraněný, ale velmi naštvaný".
00:02:36,540 Jo a tady někde britské admiralitě došlo, že sice nepotopitelný kocour je hezká věc, ale lepší jsou nepotopené lodě, takže Sama už na žádnou loď nepřeveleli. Našel nový domov na Gibraltaru, pak ho přestěhovali do námořnického domu v Belfastu, tam se dožil konce války a v roce 1955 zemřel.
No jasně, to přeci víte, to není třeba dlouze vysvětlovat, někteří z vás i prakticky prokázali, že to umí, ale teď nemáme, prosím pěkně, hodinu sexuální výchovy, ale hodinu biologie, a řekneme si to, co v učebnicích biologie, alespoň za našich mladých let, odbyli jednou větou...
Dnešní epizoda je, omlouvám se, o něco delší. SHC, neboli Spontaneous Human Combustion, po česku Spontánní uhoření člověka, je fenomén sice zřídka pozorovaný, nevysvětlený, ale dobře zdokumentovaný a děsivý. Proto jsem si dovolil o něm mluvit skoro devět minut.
Ďas mořský má o partnery nouzi, takže jakmile na nějakého narazí, drží se ho zuby nehty. Doslova.
Máte rádi Babičku? Ne tu svoji... Tu od Boženy Němcové. Taky si v ní rádi listujete a prožíváte ty klidné, bukolické okamžiky dávno minulých dob, naplněné prostou prací a radostným sepjetím s přírodou, laskavostí a moudrostí starců a dobrotou venkovského lidu?
Ale na Island, synku, na Island! Tam mě nepřechýlí!
Pokaždé, když se podíváte do krabice, tak Erwin Schrödinger zabije koťátko. Nebo ne.
Svět je plný záhad. Sovy nejsou, čím se zdají být a věci nejsou tam, kde by měly být, ačkoli tam jsou. Kvantová fyzika pro to má vysvětlení, i religionistika, své vysvětlení mají i ostatní lidé, pokud se to stane vám, a rádi vám ho sdělí...
Dnešní téma mě vede k takovému nápadu: asi by stálo za to udělat jeden díl jen z omylů, které se tradují v historii českých zemí. Pracovní název je "O čem ještě Jirásek kecá?!"
Přeci šestkrát menší, než tady dole na Zemi (ať už "dole" znamená cokoli). Ale jako hubnoucí kúru bych to nedoporučoval, protože ten jojo efekt vám po návratu podlomí kolena.
Omlouvám se za toto žánrové, stylové i formátové odbočení od Faktoidu, ale neodolal jsem výzvě: "Měl bys namlouvat creepypasty, máš morbidní hlas!" Tak tady prosím, když máme ten pátek, nabízím první postapokalyptický kousek z velmi nepravidelné série minipovídek. Přeji příjemný poslech.
(Image credits: No Or)
Jsou věci, které si můžete dohodnout, ale tak jako napůl. Co je to za dohodu, když vám řeknou "je to tak, a buď souhlasíš, nebo nech být..."? Přesto i to je smlouva, i když se toho moc nenamluvilo...
Chcete pomoc? Řekněte si o ni. A buďte adresní... Hezky si ukažte do davu, nebojte se!
Dnešní epizoda v sobě skrývá, ačkoli to nevypadá, i tip na malý výlet... A možná téma na další speciál.