1 00:00:13,860 --> 00:00:43,710 Lidská paměť je všechno možné, jenom ne zásobárna zážitků, které si na povel vybavíme. Ve skutečnosti nevíme nic o tom, jak si přesně člověk věci pamatuje, ale ukazuje se, že když si vzpomínáme na nějakou událost, tak si mozek z toho, co má a co ví, tu událost vykonstruuje znovu a tu vám předloží. Takže není divu, že řada věcí, na které si jasně pamatujeme, 2 00:00:43,990 --> 00:01:13,740 Buď proběhla jinak, nebo třeba neproběhly vůbec. Pokaždé, když řeknete "ale já si pamatuju, že to takhle bylo," tak si vzpomeňte na to, kolik lidí si například velmi jasně pamatuje, že Václav Klaus kdysi v 90. letech řekl "špinavé peníze neexistují". Je to jeden z jeho nejcitovanějších výroků, který ovšem Václav Klaus nikdy neřekl. 3 00:01:14,400 --> 00:01:42,460 Inkriminovaná věta zazněla v diskusi o privatizaci, kdy se Klause kdosi zeptal na to, jak bude řešit případy, když někdo přijde s kufrem špinavých peněz a Klaus odpověděl: "neznám způsob, jak v takovém případě poznat špinavé peníze". A tento jeho výrok zmutoval do podoby "nepoznám špinavé peníze" a následně  4 00:01:42,480 --> 00:01:44,840 "špinavé peníze. neexistují". 5 00:01:45,630 --> 00:01:54,370 Když na to upozorníte, tak vám lidé oponují: "Kdyby to nebyla pravda, tak proč si to tolik lidí přesně tak pamatuje?" 6 00:01:55,840 --> 00:01:56,430 No. 7 00:01:57,240 --> 00:02:27,460 Spousta lidí si například pamatuje, že Nelson Mandela zemřel v roce 1980 ve vězení, a v roce 2013 byli velmi překvapeni tím, že Nelson Mandela zemřel doma. Těm lidem se to zdálo podivné, protože si zcela jasně vybavovali zprávy z roku 80, někteří si vzpomněli, že v televizi viděli jeho pohřeb - akorát že se nic takového nestalo. A právě díky téhle historce 8 00:02:27,560 --> 00:02:58,700 se celému jevu začalo říkat efekt Nelsona Mandely, též Mandelův efekt. Lidé prostě mají vzpomínky na věci, které se nestaly, a věří jim, že to tak opravdu bylo. A tyhle vzpomínky se navíc dokážou šířit a dokážou vstoupit do obecného povědomí, takže si velká část populace opravdu po čase vzpomíná přesně na událost, která se nikdy nestala. Já jsem přemýšlel, jakým příkladem vám to ukázat názorně. 9 00:02:58,830 --> 00:03:17,580 A vzpomněl jsem si na jednu větu, která v povědomí českého lidu žije, aniž by byla vyřčena. Ne, nemám na mysli pověstný švejkovský výrok "To chce klid!", který nikde v Haškově knize není. 10 00:03:18,550 --> 00:03:27,260 Mám na mysli jiný výrok, který zlidověl a odpoutal se od svého zdroje v seriálu. Pojďme si připomenout, o co šlo. 11 00:04:14,550 --> 00:04:19,940 Asi jste byli překvapení, že tam nezazněla jedna věta. Tahle: 12 00:04:25,340 --> 00:04:29,330 Protože si jí naprosto jasně pamatujete, že tam zazní. 13 00:04:30,330 --> 00:04:59,950 Akorát, že tam opravdu nikde není. Ve scénáři není, v seriálu nezazní, ani v té knížce, co pak autor napsal, není. Prostě tato věta nikde není. A otázka je, jak vznikla? Kde se vzala věta o tom, že otec byl toho večera obzvlášť nervózní? Dokonce si všichni lidé, kteří ji používají, jasně pamatují, že tam zaznělo slovo "obzvlášť". 14 00:05:00,720 --> 00:05:02,230 Ne, nezaznělo. 15 00:05:03,160 --> 00:05:23,530 Tahle věta prostě vznikla a prostě jsme jí uvěřili, a když jsme ji slyšeli poprvé, tak nám připadlo, že do těch vzpomínek na díl Studna stoprocentně zapadá, a proto jsme uvěřili tomu, že tam zazněla a že si ji odtamtud pamatujeme.