1
00:00:00,540 --> 00:00:31,380
Vážení posluchači, toto je 99. řádný díl
Faktoidu a já jsem si při té příležitosti
řekl, že je na čase opět vytáhnout nějakou
praktickou radu. Ono je sice hezké, že vám
říkám, kdo postavil pyramidy a jak spolu
komunikují stromy v lese a jak se měří vesmír
a jak je rychlé světlo a proč štěkají psi,
ale čas od času nezaškodí

2
00:00:31,470 --> 00:00:35,580
si říct i nějakou informaci, kterou využijete
v praktickém životě.

3
00:00:36,740 --> 00:00:39,470
Inspiroval mě k tomu nedávný zážitek.

4
00:00:40,150 --> 00:01:10,680
Představte si, že je už podvečer a vy už
chcete domů, ale ještě si vzpomenete, že
si musíte něco koupit v obchodním domě IKEA.
Takže tam přijedete, zastavíte, rychle tam
vběhnete, protože IKEA není obchodní dům,
kde se chodíte procházet, ale kde proběhnete,
vezmete to, co potřebujete, a utíkáte pryč.
Jinak umřete někde u zásuvek Koppla. (Ne,
to ještě není ta praktická rada.) Proběhnul
jsem tedy, sebral jsem to potřebné, zaplatil
a jdu k autu.

5
00:01:10,830 --> 00:01:41,060
Hodil jsem věci do kufru a šel jsem, že si
sednu za volant a odjedu. A když už jsem
byl mezi těmi auty a mířil jsem k předním
dveřím, tak slyším, jak nějaký hlas říká:
"pane, pane, počkejte, prosím, počkejte,
můžu se vás na něco zeptat?" Tak jsem se
otočil a tam stál takový zvláštní pán. Díval
se na mne, měl přes rameno takový olezlý
batoh, zkrátka žebrák... Ale už získal moji
pozornost, takže jsem zastavil a říkám: "co
potřebujete?"

6
00:01:41,940 --> 00:02:10,650
A on začal: "nezlobte se, že vás obtěžuju,
chci se vás jenom na něco zeptat, pane, to
jste moc hodný, já se vás jenom na něco zeptám..."
a tak dál. A tak mu říkám: "dobře. Ale rychle,
já nemám moc času," a pán zase: "to bude
rychlé, to bude rychle, jste moc hodný, já
se vás chci jenom na něco zeptat. Mám takovou
otázku, takovou záležitost..." - a to jsem
začal ztrácet trpělivost, takže jsem se ho
na rovinu zeptal "co potřebujete?" a on neustále
opakoval,

7
00:02:11,160 --> 00:02:41,850
abych se nezlobil, že má jenom takovou prosbu,
takovou otázku a jestli mu odpovím a jestli
mu pomůžu... A přitom šel neustále ke mně.
Situace byla taková, že jsem stál mezi dvěma
auty, mezi svým a tím sousedovým, byla tam
ulička tak třičtvrtě metru, víc ne, a on
šel do té uličky za mnou. Tehdy se ve mně
probudila ostražitost a říkám: "moment, odstup
si držte!" Což není ani předsudek, ani nějaká
netolerance, ale prosté bezpečnostní opatření

8
00:02:41,940 --> 00:02:42,840
Zdravého rozumu.

9
00:02:43,550 --> 00:03:06,680
Opravdu nechcete, aby někdo neznámý za vámi
šel do úzké uličky, kde se nemáte jak vyhnout,
kde nemáte kam utéct a kde máte omezené manévrovací
schopnosti. Takže jsem ho zarazil a on se
zastavil a říkal "ne, ne, ne promiňte, nebojte
se já nic, já se vás chci na něco zeptat",
a to už jsem opravdu ztratil trpělivost a
říkám: "tak se ptejte, ale rychle!"

10
00:03:07,400 --> 00:03:37,400
A on zase říkal: "dobře, dobře, pane, já
se vás chci jenom zeptat, já mám takovou
otázku, víte, já mám hrozné trápení, já bych
chtěl jenom se vás na něco zeptat a jste
moc hodný, že se mi věnujete" a tak dál a
tak dál a tak dál. A bylo to únavné, takže
jsem mu ještě jednou řekl, ať mi okamžitě
řekne rychle, co chce, a když nejevil sebemenší
tendenci mi to říct a stále jenom opakoval,
že má jednu otázku, tak jsem prostě otevřel
dveře,

11
00:03:37,500 --> 00:04:07,410
sednul jsem do auta a zabouchl jsem za sebou.
A ještě jsem slyšel, jak říkal "ne, pane,
ne pane, neodjíždějte, neodjíždějte," ale
nastartoval jsem, takže on se velice rychle
otočil a šel k nějakému druhému autu asi
o 10m dál, kde seděl řidič v zaparkovaném
autě, asi čekal na manželku, a měl stočené
okýnko, což byla jeho smůla, protože tenhle
pán k tomu okýnku přišel, naklonil se k němu
a začalo mu to říkat z 20cm do obličeje.

12
00:04:07,650 --> 00:04:16,630
Nečekal jsem na to, jak to dopadne, protože
jsem měl svých starostí dost, a jel jsem
domů a cestou v autě jsem si říkal: "proboha,
ten člověk neumí žebrat!"

13
00:04:17,790 --> 00:04:19,460
Ten člověk je naprostej tragéd.

14
00:04:20,250 --> 00:04:25,990
Já mívám v kapse třeba kovovou padesátikorunu
a kdyby ten pán trošku se snažil, tak jsem
mu ji dal.

15
00:04:27,070 --> 00:04:55,660
Žebrákům totiž občas almužnu dávám. Ne těm,
co jenom klečí a mají před sebou klobouk.
To mi připadá jako docela obyčejné citové
vydírání. A kdo trošku poměry zná, tak ví,
že mnozí z nich nejsou nijak postižení, že
to mají prostě jako business model. Ale rád
dám žebrákovi, který se trošku snaží. Zažil
jsem pána, který u obchodního centra odvážil
lidem od aut košíky a lidi mu rádi těch 10
korun nechali od cesty, že nemuseli sami. 

16
00:04:55,800 --> 00:05:14,160
Někdy ocením dobrou historku a někdy ocením
prostou pravdu. Když mi ten člověk řekne
"hele, kámo, já si potřebuju dát něco k pití
a já prostě nemám prachy". Jenže ten člověk
udělal všechno špatně. Všechno, co mohl,
udělal špatně. Takže nastává čas na praktickou
radu.

17
00:05:18,050 --> 00:05:38,170
Pokud budete někdy žebrat, a to se může stát
nejenom tehdy, když se z vás stane žebrák,
ale jsou situace... Když opravdu jdete z
čundru, nemáte s sebou už ani korunu, něco
se stane a okolnosti se seběhnou tak, že
vám opravdu bude chybět 20 korun na lístek
na vlak.

18
00:05:39,550 --> 00:05:45,840
A v takové situaci vám prostě nezbyde nic
jiného než žebrat, a pak se vám tyhle informace
budou hodit.

19
00:05:46,710 --> 00:06:16,030
Za prvé, když žebráte na takovém místě, jako
je například parkoviště u obchodního domu,
tak počítejte s tím, že lidé jsou myšlenkami
někde jinde. Lidé nejsou myšlenkama někde
u charity, ale už jsou myšlenkama doma a
rádi by odjeli, protože když absolvujete
hodinový nákup v obchodním domě, tak jste
rádi, že budete doma. Takže v takové situaci
musíte žebrat stručně. Bod číslo 1: zaujměte
pozornost!

20
00:06:16,850 --> 00:06:47,590
Ideálně tím, že slušně pozdravíte a řeknete
"nezlobte se, chci se vás na něco zeptat,
chci vás o něco požádat" - to ten člověk
udělal dobře. Jakmile zaujmete pozornost,
tak můžete pokračovat. Pokud nezaujmete,
jděte pryč. Žebrák, který není slušný, ale
který si svoji almužnu vymáhá, tak se pohybuje
na velmi tenké hranici mezi žebráním a loupeží.
Pokud si ji vymůže násilím, je to loupež.
Ale jakmile zaujmete pozornost, tak máte

21
00:06:47,680 --> 00:06:51,780
Několik sekund na to, abyste řekli, o co
vám jde.

22
00:06:52,550 --> 00:07:22,240
Neomlouvejte se, neokecávejte to, na parkovišti
na to nemáte čas. Běžte rovnou k věci a řekněte,
o co vám jde: "dobrý den, nezlobte se, já
bych vás chtěl požádat, jestli byste nemohli
postrádat 40 korun" - OK, je to nejjednodušší
a možná budete mít úspěch. Možná ne, možná
ano. Pokud chcete, přidejte nějakou historku.
Víte, té historce stejně nikdo neuvěří a
vy jí říkáte jenom proto,

23
00:07:22,640 --> 00:07:53,240
Abyste za almužnu předvedli nějaké umělecké
číslo, nějaký výkon. Prostě toho člověka
buďto pobavte, nebo ho dojměte. Na parkovišti
u obchodního domu nemáte prostor na dojímání,
musíte ho pobavit - a pobavíte třeba upřímností.
Kdyby ten člověk po tom, co se mě zeptal,
jestli se může na něco zeptat, položil prostou
otázku "mohl byste mi dát 50 korun?", tak
možná budu trošku váhat, ale třeba řeknu
JO. Když ji budu mít v kapse, není problém.

24
00:07:54,060 --> 00:08:22,300
Když to řekne dvěma, třema větama a nějak
to opepří a něco zajímavého k tomu přidá,
tak svoji naději na úspěch zvýší. To tenhle
neudělal a místo toho jenom opakoval, že
se mě chce na něco zeptat a jestli se mě
může na něco zeptat, čímž mě během dvou nebo
tří opakování, jak se říká, ztratil, a o
jedno opakování později mě, s prominutím,
nasral. Kdyby býval šel rovnou k věci, mohl
bych uvažovat o tom, že mu tu almužnu dám.

25
00:08:22,300 --> 00:08:25,640
 Takže rada číslo 1: "Buďte struční!"

26
00:08:25,910 --> 00:08:56,700
 A druhá rada: jeho chování bylo naprosto
nepřijatelné ve chvíli, kdy šel za mnou mezi
auta. On chtěl almužnu, velmi pravděpodobně,
a choval se tak, že ve mně vyvolal pocit
ohrožení, což nesmíte! Pocit ohrožení vyvoláváte,
když chcete někoho přepadnout nebo oloupit.
Když chcete někoho požádat o milodar, musíte
se chovat tak, aby ten dotyčný neměl sebemenší
důvod pochybovat o vašich čistých úmyslech.

27
00:08:57,120 --> 00:09:27,700
Vy jako žebrák nesmíte vyvolat v tom člověku
pocit ohrožení. Nesmíte mu narušit jeho intimní
zónu, nebo ho třeba, jako on mě, nesmíte
vystavit do pozice, kdy nemá moc možností
k útěku či úniku. Ten člověk mě svým postojem
a chováním dostal do situace, kdy jsem musel
přemýšlet nad tím, jestli není bezpečnostním
rizikem. Jestli třeba mezi těma dvouma autama
nevytáhne kudlu a zblízka mě bodne, což se
stát může, i když to je málo pravděpodobné,
ale stát se to může.

28
00:09:28,120 --> 00:09:32,920
Prostě tohleto se nedělá. Takže nakonec malá
rekapitulace:

29
00:09:33,970 --> 00:09:45,990
Za prvé, žebrejte rychle, nezdržujte ty lidi.
Za druhé: neobtěžujte je! A za třetí: lidé
ocení upřímnost nebo dobrý příběh.

30
00:09:46,760 --> 00:09:51,650
A já vám přeju, abyste nikdy informace z
tohodle Faktoidu nemuseli použít.