1 00:00:10,950 --> 00:00:41,480 Teorii tísnivého údolí, též údolí strašidelného (uncanny valley), vytvořil v 70. letech japonský robotik Masahiro Mori. Jeho teorie byla některými jeho kolegy zpochybněna a v současnosti se má za to, že není ani pravdivá ani nepravdivá, že není prokázaná ani vyvrácená. Ale možná se nám vrátí z druhé strany od biologů, psychologů a neurologů. Stručně řečeno, teorie tísnivého údolí popisuje jednu zajímavou zvláštnost 2 00:00:41,570 --> 00:01:07,450 Lidského vnímání robotů a humanoidů. Když robot vypadá jako stroj, nikoho to nepřekvapí. Naše emoce vůči takovému stroji jsou stejné jako k jakémukoliv jinému stroji a jediné, na co hledíme, jsou nějaká estetická hlediska. Podle nich si říkáme, jestli se nám ten stroj líbí, nebo nelíbí, nebo nejčastěji, že k tomu nemáme žádný vyhraněný postoj. 3 00:01:08,130 --> 00:01:17,170 Ale ve chvíli, kdy strojům začneme dávat lidské rysy, to znamená tělo, ruce, nohy, hlavu, oči a podobné 4 00:01:17,950 --> 00:01:26,680 Tak začnou být nám, lidem, sympatičtější a vaše emoční odpověď na ně je silnější a kladnější. 5 00:01:27,820 --> 00:01:43,140 A čím víc je stroj podobný člověku, tím silnější a kladnější je naše emoční odpověď - až do určitého okamžiku. Když je stroj téměř dokonale podobný člověku, ale ne naprosto, 6 00:01:43,890 --> 00:01:46,080 Tak se lidem začne hnusit. 7 00:01:46,920 --> 00:01:51,810 A není to tak, že by se nám zdály méně hezcí nebo méně sympatičtí. 8 00:01:52,400 --> 00:02:00,450 Oni se nám v tu chvíli začnou zdát přímo odporní, mnohem ošklivější a mnohem odpudivější než jenom prosté stroje. 9 00:02:01,380 --> 00:02:18,630 Když ten stroj ještě vylepšíme a uděláme ho ještě podobnější člověku, že bude od reálného člověka k nerozlišení, tak se emoční odpověď zase vrátí zpátky do pozitivních a velmi vysokých hodnot. V grafu to udělá, z ničeho nic, takový zub hluboce dolů. 10 00:02:19,230 --> 00:02:47,890 A právě tomuto propadu se říká tísnivé nebo strašidelné údolí. Odborníci tuto teorii dlouho vnímali jako nějaké prosté anekdotické pozorování reality, které nemá hlubší opodstatnění a vlastně ani význam se jím zabývat. Ale v posledních letech se tato teorie dočkala lehké renesance, a to ne od robotiků, ale od evolučních biologů, psychologů, sociologů a podobných oborů. 11 00:02:48,760 --> 00:02:51,340 V současných výzkumech se totiž ukazuje, 12 00:02:52,060 --> 00:03:04,780 Že člověk má na velmi nízké úrovni zakódováno to, že stvoření, která vypadají lidsky, ale nejsou lidská, jsou člověku odporná. 13 00:03:05,590 --> 00:03:26,350 Žijeme sice v civilizované době a civilizace a kultura nám velí, že se lidem, kteří jsou odlišní, neposmíváme, ale i kulturní člověk, když vidí někoho velmi silně postiženého až téměř nelidsky vypadajícího, cítí v prvním okamžiku zhnusení. 14 00:03:27,150 --> 00:03:56,250 Vzápětí samozřejmě díky naší kultuře přijde lítost a soucit, ale ta prvotní averzivní reakce je tak silná, že je pozorovatelná na EEG a dokonce si ji sami uvědomujete. Snad proto je tato teorie dneska zatlačena tak trochu do suterénu, někam vedle eugeniky a podobných nápadů, protože odhaluje někde v hloubi lidského podvědomí mechanismy, za které se kulturní a civilizovaný člověk stydí.  15 00:03:56,280 --> 00:04:28,640 Zároveň hrozí velké riziko zneužití této teorie, podobně jako byla zneužita eugenika, a to docela nestvůrným způsobem. Je to proto velmi těžké téma k uchopení. Naštěstí v jednom balíčku s tímto mechanismem jdou i jiné mechanismy, které fungují na opravdu hodně nízké úrovni, možná ještě pod podvědomím, například mechanismus, který zajišťuje zachování druhu. Lidská mláďata mají po narození mnohem větší oči 16 00:04:28,720 --> 00:04:59,770 V poměru k hlavě nežli v dospělosti. Právě tento poměr člověk vnímá. Když vidíme někoho, kdo má mnohem větší oči než dospělý člověk (samozřejmě v porovnání s velikostí hlavy), tak se v našem mozku někde na úrovni hormonů a primitivních reflexů probudí potřeba takové stvoření hýčkat a chránit a starat se o něj. A díky tomuhle jednoduchému mechanismu příroda zajistila, 17 00:05:00,270 --> 00:05:11,190 Že lidé svoje děti nepohazují a nezabíjejí a nevyhazují, ale naopak: když se na ně podívají, tak cítí zvláštní něhu a potřebu ochraňovat. 18 00:05:11,860 --> 00:05:27,840 A není to proto, že to je správné nebo morální. To jsme si tam až ex post doplnili nad to. Na té nejnižší úrovni to je proto, že náš mozek vidí někoho, kdo má oči v porovnání k hlavě větší než normální člověk. 19 00:05:28,540 --> 00:05:36,320 A spustí se mechanismus, na jehož konci je hormonální bouře, která nám řekne: tak, a teďka se o to stvoření starej. 20 00:05:37,000 --> 00:05:42,050 Je to zvláštní teorie a je to teorie dost šílená na to, aby byla pravdivá. 21 00:05:43,070 --> 00:05:50,670 Možná se za několik desítek let dozvíme, že to je nesmysl a že opravdu člověk má v sobě zakódovanou morálku. 22 00:05:51,410 --> 00:05:54,710 Ale spíš bych se vsadil, že se tato teorie potvrdí. 23 00:05:55,340 --> 00:06:00,350 A že zjistíme, že ta morálka je vlastně až nadstavba toho všeho. 24 00:06:01,180 --> 00:06:09,970 Že úplně někde vespod je to, že naše oči vidí někoho jiného s jinými proporcemi těla. 25 00:06:11,480 --> 00:06:19,350 A podle toho, jak jsou ty proporce uspořádané, cítíme buď něhu a touhu ochraňovat, nebo naopak odpor.