1 00:00:22,100 --> 00:00:36,590 To, že Zeměkoule není žádná koule, už vědí děti na základní škole, tedy kromě plochopozemců, kteří nežijí na Zeměkouli, ale na Zemědesce. Zeměkoule není koule, ačkoliv to globus naznačuje, 2 00:00:36,720 --> 00:03:29,040 a ti vzdělanější vám řeknou, že Země je elipsoid, protože je na pólech zploštělá v důsledku rotace, a ti ještě vzdělanější vám řeknou, že Země ve skutečnosti má tvar geoidu, což je geometrické těleso o tvaru Země, a tato definice byla poté, co ji schválila katedra tautologií a důkazů kruhem, obecně přijata a používá se dodnes. Vědecky neprůstřelná definice, že Země má tvar geoidu, což je těleso, které má tvar Země, je sice krásná a možná trošku k zasmání, ale otázka je, jak to tedy vlastně vypadá? A díky vesmírným sondám, které snímkují a měří gravitaci, tak dneska víme, jak přesně vypadá. Vypadá jako velmi škaredá brambora. Na zemském povrchu se totiž vyskytují místa, kde je gravitační síla vyšší, a naoplátku zase místa, kde je nižší. Asi vás nepřekvapí, že záleží hodně na tom, kolik hmoty je zrovna teď pod vámi. A vzhledem k tomu, že Země není kulečníková koule, která je naprosto homogenní a ve všech směrech stejně hustá, stejně váží, ale jedná se o velmi heterogenní útvar, někde jsou horniny, které jsou velmi husté a těžké, někde jsou naopak horniny lehké, a logicky, když máte pod sebou lehké porézní horniny, které váží míň, tak bude přitažlivá síla o něco menší, než když pod sebou budete mít nějakou velmi hustou a velmi těžkou horninu. Ve 20. století zkonstruoval nizozemský geofyzik Meinesz zařízení, které měřilo gravitaci na moři. Tomu zařízení se přezdívalo Zlaté tele, a to jednak kvůli jeho barvě, a taky proto, že když Meinesz měřil gravitaci, tak museli námořníci během toho měření zůstat naprosto nehybně ležet na svých lůžcích, a za to dostávali příplatky. Meinesz takhle strávil většinu své kariéry tím, že putoval po oceánech a mořích, na ponorkách a lodích, a měřil gravitační pole Země. Díky tomu objevil několik anomálií, tedy míst, kde je gravitační pole výrazně vyšší nebo naopak výrazně nižší než na zbytku Zeměkoule. Vysvětloval to různým složením zemských desek a jejich vzájemnými posuny, a asi největší anomálii naměřil v roce 1948 v Indickém oceánu. Dneska se jí říká IOGL neboli  Indian Ocean Geoid Low, což si můžeme přeložit jako snížení geoidu v Indickém oceánu. 3 00:03:29,940 --> 00:03:41,890 V tom místě je zemská gravitace výrazně nižší, tedy přitažlivá síla je menší, tedy přitahuje míň vody a logicky hladina moře je tam nižší, 4 00:03:42,820 --> 00:03:51,100 a to docela výrazně. V centru téhleté anomálie je hladina moře nižší o 106 m oproti průměru. 5 00:03:51,820 --> 00:04:22,290 Odhaduje se, že tam, kde by měla být voda, by jí mělo být zhruba 100 km krychlových. Relativně nedávno se vědcům podařilo nasimulovat proces, díky kterému mohla tahle gravitační anomálie vzniknout. Nejde o nic mystického, ani magického, prostě se jenom posouvaly desky tak, že zrovna v tomto místě došlo k vývěru relativně lehkého magmatu, takže hmota, která je pod tímto místem, váží míň než 6 00:04:22,380 --> 00:04:24,890 podobná hmota pod jinými místy. 7 00:04:25,630 --> 00:04:44,210 Toto místo leží asi 1200 km jihozápadně od nejjižnějšího místa Indie. Nejjižnějším místem Indie je mys Comorin, a od tohoto mysu 1200 km jihozápadním směrem je tato gravitační anomálie. 8 00:04:44,870 --> 00:05:04,280 Kdysi se vyprávěla taková anekdota o policistovi, co si koupil vodní lyže, a od té doby marně hledá rybník, který má hladinu z kopce. A tady, 1200 km od Indie, máte celé moře, které je z kopce a do kopce, jen to vodní lyžování vám tam moc fungovat nebude.