1
00:00:02,160 --> 00:00:32,040
Staré pověsti české patří po právu ke klenotům
národního písemnictví. Sice nejsou moc pravdivé
a jsou velmi poplatné době svého vzniku,
ale i tak se jedná o velmi zásadní a hodnotné
dílo českého písemnictví. Jirásek byl především
národní buditel a s tímto záměrem své Staré
pověsti české psal. Nešlo mu ani tak o historickou
věrnost,

2
00:00:32,120 --> 00:01:02,500
Ale o zdůraznění faktu, že češi jsou starobylý
národ, kulturní a s bohatými dějinami. Z
dnešního pohledu jsou jiráskovy staré pověsti
spíš národně-buditelské a propagandistické
dílo než historický pramen. Ale to jim nic
neubírá na velikosti a důležitosti. Jenom
je potřeba mít na paměti, že to, co Jirásek
píše, je opravdu někdy víc pověst, než fakt.

3
00:01:02,660 --> 00:01:08,080
Třeba takový Dalibor z Kozojed, kterého nouze
naučila housti.

4
00:01:08,920 --> 00:01:38,770
Pamatujete si jistě na ten příběh o šlechetném
a statečném vladykovi, který se zastal chudáků
týraných poddaných, přijal je pod svoji ochranu
a byl za to odsouzen. A v temné věži Daliborce
chudák trpěl, vyprosil si housle a hrál na
ně tak krásně, že ho Pražané chodili poslouchat
a do košíčku mu dávali jídlo a peníze,

5
00:01:39,240 --> 00:01:47,420
Aby nebohému houslistovi přilepšili. A nakonec
byl Dalibor zvůlí mocných popraven.

6
00:01:48,160 --> 00:02:07,190
Dalibor z Kozojed byl starším synem vladyky
Aleše z Kozojed a měl mladšího bratra Jana
neboli Ješka. A právě jeho otec ho už v roce
1490 žaloval za to, že si z rodového majetku
přivlastnil víc, než mu náleželo.

7
00:02:08,150 --> 00:02:18,110
Soud dal otci zapravdu a Daliborovi nařídil,
aby svému mladšímu bratrovi Ješkovi předal
díl, který mu nepatřil.

8
00:02:19,030 --> 00:02:46,410
Zkrátka z otcova majetku měl něco dostat
mladší bratr, Dalibor si to vzal místo něj
a nechtěl mu to dát. Soud rozhodl, že mu
má majetek vydat, Dalibor to neudělal, takže
ho znovu žaloval ten mladší bratr Jan - a
Dalibor znovu prohrál. V roce 1496 se na
sousedním panství Adama Ploskovského z Drahonic

9
00:02:47,230 --> 00:03:17,120
Vzbouřili poddaní a snažili se vymoci propuštění
z robotních povinností. Ovšem zvolili k tomu
cestu násilí: přepadli pánovu tvrz, zranili
ho a zajali, takže on jim v důsledku tohoto
nátlaku slíbil, že je propustí z poddanství.
A ti vzbouřenci pak odešli a dobrovolně se
uchýlili pod ochranu Dalibora z Kozojed,
což byl vlastně soused pana Adama Ploskovského.
Dalibor je přijal a využil tuto

10
00:03:17,210 --> 00:03:31,580
Vzpouru k tomu, aby si nějaký majetek Adama
Ploskovského přivlastnil, což nebylo tak
úplně košér, to jistě uznáte. V roce 1497
pak zemský soud vydal rozhodnutí,

11
00:03:32,300 --> 00:03:54,080
Že ten, kdo přijme pod ochranu vzbouřené
poddané a přivlastní si jednak ty poddané
a jednak majetek něčí, tak má být popraven,
a majetek a poddaní takto získaní mají být
vráceni původnímu pánu. Tento nález byl použit
právě v Daliborově případě. Proto je dneska
znám jako Daliborův nález.

12
00:03:54,970 --> 00:04:08,580
Proto Dalibora uvěznili a 13. března 1498
ho odsoudili k smrti. Předchozí dva soudní
spory byly majetkové, dneska by se řeklo
soukromoprávní.

13
00:04:09,250 --> 00:04:39,140
Ale ten třetí soud byl soud trestní, protože
Dalibor narušil právo a řád země. Dalibor
se u soudu bránil tím, že nevěděl, že onen
propouštěcí list od pana Adama si poddaní
vynutili násilím, ale soud mu neuvěřil. Dokonce
i kdyby Daliborův postup byl motivován tím,
že chce napravit křivdy, které jeho soused
páchal na sedlácích,

14
00:04:40,290 --> 00:05:06,860
Tak byl popraven, nikoliv za toto, ale za
to, že povstání poddaných vědomě zneužil
k tomu, aby zabral šlechtický majetek. Ale
tyhle informace se z pochopitelných důvodů
do vlasteneckých pověstí samozřejmě nedostaly
a zůstala tam pověst o šlechetném ochránci
utlačovaných, která je, bohužel, možná hezká,
ale naprosto, naprosto vylhaná.